Je normální, že se nechci líčit? Mám se ráda taková, jaká jsem!

Je normální, že se nechci líčit?

Ahoj Morrisone, tohle bude taková holčičí otázka tak snad budeš vědět. Některé holky kolem mě se už líčí, já ale nechci a ještě dlouho, anebo vůbec nebudu. Mám se ráda taková, jaká jsem a nenechám se ovlivňovat podle toho, jak to mají ostatní. Nikdo není dokonalý, ale nevidím důvod, proč to skrývat. Pořád jsem si nezvykla na opalovací krém na obličeji, je mi to opravdu nepříjemné. Jediný důvod, proč se v létě mažu, je, aby mě nespálilo slunce. Nedovedu si představit na sebe každý den patlat make-up (bez urážky pro ostatní holky, je to můj názor). Moje otázka zní, jestli jsem v tomhle výjimečná, nebo to je běžné. (Jak už jsem psala, tak ať je to jakkoli, stejně se líčit nechci). Díky.

Odpověď

Milá anonymko,

děkuji ti za moc krásný dopis, ze kterého cítím tvoje zdravé sebevědomí. Takové, které by ti mohl závidět i nejeden dospělý. Málokdo z nás se umíme přijmout, vážit si toho jací jsme a třeba být i na sebe zdravě pyšný.

Je úžasné, že se máš ráda taková, jaká jsi a nenecháš se ovlivňovat okolím. To dokáže opravdu málokdo z nás. I já jsem občas podlehl a oblékal se jako ostatní, zkusil jsem podobný účes, říkal věty jako ostatní a podobně.

Není nad to se najít a stát si pevně za svými zásadami. Je pravda, že jen moudrý člověk je během života dokáže měnit. Protože zkušenostmi a věkem získáváme větší nadhled. Takže – v tom, že se nechceš líčit a používat make-up, jsi výjimečná, ale v tom dobrém slova smyslu – že jsi moudrá a máš se ráda taková, jaká jsi. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď. Mourrison odpovídá postupně na všechny dotazy. Na každého se dostane!

Co mám dělat, když se nemám ráda a chci se chovat jako někdo jiný?

Je mi 12 let a pořád se neholím, je to normální?

Sdílej

16. března 2024

Umřel mi tatínek a já nechci žít... Pomoc!

Ahoj Mourrisone, prosím, prosím, pomoc mi. Před měsícem mi umřel můj milovanej tatínek a já bez něj nemám chuť žít. Nechci to říkat ani mámě, ani babičce, protože oni teď pořád brečí. Je mi strašně smutno a vůbec nevím, co mám dělat. Prosím, pomoc mi.

Moje kamarádka se zabila a teď mi neskutečně chybí...

Ahoj jmenuji se Bea, a chodím do páté třídy. Vím, že když si představíte pátou třídu, tak je berete ještě jako škvrňata. Ale naše třída je jiná. Jasně že jsou tam ještě výjimky, ale my holky se malujeme a už máme kluky a víme něco, co by páťačky vědět neměly. Jedna moje kamarádka i kouří. Problém je ale takový, že se s mojí třídou necítím šťastně tak, jak se cítím s jednou moji kamarádkou. Teda cítila. Zabila se. A jediné, co bych od života chtěla je, aby teď byla se mnou. Den co den si vyčítám, že jsem nebyla tak dobrá kamarádka, aby se mi chtěla svěřit. Je mi líto všech dnů, co jsem s ní mohla být, ale nebyla. Chtěla bych ji zpátky.

Mourrisonova poradna