Mám starost o mojí kámošku

Zdravím, nepíšu sice můj problém, ale mám tak trochu starost o mojí kámošku (na začátek upozorňuji, že na SŠ jdeme až příští rok). Kamarádce moc učení nejde, ne v tom smyslu, že by na to kašlala, ale moc jí to zkrátka nejde, já se třeba na učivo ani nekouknu a dostanu plný počet bodů, zatímco ona se učí třeba 3 hodiny a stejně dostane za tři. Holka je to trpělivá, ale v tomhle ji osud moc nepřeje. Asi to už tak mají v rodině, všichni z její rodiny jsou vyučení (např. zedník, švadlena atd.). Její rodiče jí právě proto doporučují učební obor. Kámoška má ale za to opravdu velký talent na sport. Je v něm opravdu dobrá a baví ji, někdy mu dává i přednost před školou. (I v tomhle se lišíme, protože mě škola baví a upřednostňuji ji.) Proto si vybrala obor sportovní masér, protože chtěla dělat něco se sportem. Já ji v tom podporuji, i když si nemyslím, že jsou učební obory tak dobré (Moji rodiče jsou vysokoškoláci a budu se hlásit na gymnázium, myslíš, že záleží i na tom co studovali její rodiče?). No a já mám právě obavy z toho, že mi přijde, že sportovní masér má blíže k lékařství než ke sportu a taky se při tomto oboru přeci jenom sportu moc věnovat nebude. Taky řekla, že jí baví tvořit a pracovat se dřevem, tak bych jí doporučila třeba tesařinu, designérku v reklamě, anebo třeba s tím sportem jezdec a chovatel koní. Navíc lékařství nebo biologie člověka atd. ji vůbec nebaví. Nevím, co všechno za obory tam ještě je, ale bojím se, aby třeba hned ze začátku nezjistila, že ji to nebaví a nelitovala toho. Nechci jí do toho kecat, ale bojím se, aby nebyla v životě smutná a nedělala práci, co ji nebaví. :-( Promiň za dlouhý dopis, anonymka.

Odpověď

Milá anonymko,

z tvého dopisu je zřejmé, jak moc ti na tvé kamarádce záleží. Docela by mě zajímalo, jestli i ona si dělá se svým budoucím studiem a povoláním takovou hlavu jako ty. Někdy se nám občas stává, že přebíráme odpovědnost za druhé (a oni to přitom vnímají a cítí jinak).

Máš pravdu, že ve většině případů si rodiče - vysokoškoláci přejí, aby i jejich děti studovaly (nejlépe vysokou školu). Naproti tomu rodiče, kteří se našli v řemeslu, by byli rádi, kdyby v něm pokračovaly i jejich děti.

Ze všeho nejdůležitější je, co chce, a nechce tvoje kamarádka. A jediné, co můžeš pro ni udělat, je, že ji budeš v jejím rozhodnutí podporovat, popřípadě jí můžeš i pomoct. Píšeš, že tobě jde, na rozdíl od ní, učení zlehka. Tak jí můžeš nabídnout pomoc a připravit ji na vysněnou školu. Bude to od tebe moc hezké. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Připadám si jako backup friend a nevím, komu můžu důvěřovat

Nutí mě na biologickou olympiády, takže jsem ve stresu!

Sdílej

6. května 2024

Slepuju si modely. Jsem divný nebo opožděný?

Ahoj Mourrisone, potřeboval bych se s tebou o něčem poradit. Jsem úplně jiný než ostatní kluci. Skoro všechny ve třídě baví fotbal nebo hokej, počítačový hry a taky už i mají holky. Já jsem nejraději doma a slepuju si modely. Myslíš, že jsem nějakej divnej nebo opožděnej? Dík, Jonáš (13 let)

Mourrisone, děkuji za radu a podporu, měl jsi pravdu!

Ahoj Mourrisone, možná si vzpomeneš, že už jsem ti psala ohledně toho, že bych chtěla na sosoom a bála jsem se to říct rodičům, protože jsem se bála jejich reakce. Chtěla bych ti moc poděkovat za rady a podporu. Nejdříve jsem se o tomto pobavila s bráchou a pak i s kámoškou, protože to pro mě bylo lehčí, než to říct rodičům (ne, že bych jim nevěřila, ale jak říkám, bála jsem se reakce). No dnes jsem to už rodičům řekla a máš pravdu. Neskutečně se mi ulevilo, protože teď už nic nemusím skrývat, ale pouze si o tom budeme povídat. Rodiče teď se mnou důkladněji rozebírají školu a dokonce i to školné je prý v pohodě! No, i tak si asi příští rok (bude mi 15) seženu brigádu, ať jim pomůžu. :-). Jestli mi neodepíšeš, tak nevadí. Chápu, že jsou tady mnohem důležitější dopisy. Ještě jednou díky, Verča.

Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Ahoj Mourrisone, už několikrát jsem psala do tvé poradny, ale dneska - nezvládám to, přijde mi že, ještě chvíli budu muset strpět žít v jednom domě jako moje matka a zabiju buď sebe, nebo ji. Neříkám to z legrace jako ostatní, já si myslím, že bych byla schopna vraždy a nejen mámy, ale i ostatních členů rodiny. Jde o to, že máma pořád jen nadržuje ostatním sourozencům, a protože jsem nejmladší a mám mezi nimi největší věkový rozdíl, tak mezi ně nezapadám a nemám s nimi naprosto žádné hezké vzpomínky. Pořád mě jen znemožňují a ponižují. Říkají mi, že jsem tlustá, že mě nikdo nemá rád a neustále něco nalhávají rodičům. Např. tátovi namluvili, že mě ve škole šikanují, i když nechodíme do stejné školy, a ani s ním nemluvím, nezná nikoho z mé školy a nejspíš si řekl, jaká legrace to je. Poté mě otec vyslýchal a vyhrožoval mi, ať mu řeknu kdo to je, i když jsem brečela a říkala, že nikdo, řešilo se to i s ředitelkou. Teď mi zase sestra ukradla věci a rozbila je a rodiče s tím nic nedělali, bojím se, že to nevydržím a hodím si někde oprátku, ale ještě víc se bojím, že o půlnoci přijdu do sestřina pokoje a zabiju jí nožem, který si schovávám v pokoji a nejsem schopná ho dát pryč. Je toho hodně, co chci udělat v životě a při každém záchvatu zoufalství a chutě ukončit to, všechno si připomínám, že kvůli těmhle lidem nebudu umírat, že je nenechám vyhrát. Poslední dobou se i často sebepoškozuju, nikdo jsi toho nevšiml, i když je to pár měsíců. Taky se chci zeptat, proč už nemůžu číst tvé odpovědi na trápení ostatních, jako to šlo dřív. Nevím, jestli to zvládnu, a ať už bude tvoje odpověď jakákoliv, doufám, že mi pomůže. Měj se, doufám a zároveň i nedoufám, že sem znovu napíšu. Tvoje anonymní fanynka

Mourrisonova poradna