Stala hrozně trapná věc a všechny jsem zklamala...

Dobrý den, včera se mi stala hrozně trapná věc a mám pocit, že jsem se nejen ztrapnila, ale zklamala nejen ostatní, ale hlavně sebe samu. Včera jsem měla koncert (hraju na klavír už šestým rokem a každý rok mám koncert, kde hraji před lidmi) a já to zkazila, ale naprosto. Byla jsem tak nervózní, že jsem hned ze začátku vynechala jeden tón a pak už se mi rozklepaly ruce a začala jsem vidět rozmazaně. No, asi si dokážete představit tu katastrofu (ale moji učitelka mě alespoň pochválila, že jsem to dohrála do konce a zahrála jsem i druhou skladbu, ale spíše to byla jen taková slabá útěcha). Každopádně jsem dohrála a sedla si na své místo. No, co Vám budu povídat, brečela jsem a navíc jsem musela tam být až do konce koncertu. Nechci se vymlouvat, ale už ráno mi bylo špatně a dneska jsem ani nešla do školy, protože mám teplotu a jsem nemocná a mám pocit, že kdybych byla zdravá, tak by se mi to povedlo (ale jak se říká, pozdě honit bycha). A pak tu jsou ještě věci, se kterými jsem se nikomu nesvěřila (protože ani nemám komu, byli tam moji rodiče a ty jsem hrozně zklamala a nemám žádné kamarády, se kterými bych si mohla povídat, natožpak se jim svěřit). Hrála tam i moje spolužačka, která pochází (na rozdíl ode mě) z hudební rodiny a je hrozně nadaná. Jí se to samo sebou povedlo a já jí to docela dost závidím, navíc si myslím, že to dneska rozkecá svým kamarádkám a já pak přijdu, a ony se mi budou smát, nebo budou mít hloupé narážky. A pak ještě jedna věc. Je mi 13 a mám docela těžké období. Nemám kamarády, jsem hodně malá (kvůli nějaké genetické vadě mám opožděný růst a tak trochu vývoj - 'moje dny' jsou pořád v nedohlednu a ještě pár let to tak nejspíš zůstane), mám křivé zuby, jsem šprt (no a to je moje prokletí i dar zároveň) a jedinou mojí zálibou je čtení. Spolužáci si mě moc nevšímají, jenom když potřebují pomoc s úkoly a učením, tak na to jsem jim dobrá. Mohl byste mi prosím poradit, jak se vyrovnat s tím fiaskem, které se stalo před plným sálem lidí, jak si najít kamarády a jak se celkově vyrovnává sama se sebou? Pokud ano, budu vám hrozně vděčná. Hana B.

Odpověď

Ahoj Hano B.,

děkuji ti moc za upřímný dopis, ve kterém umíš krásně a otevřeně popsat, jak se cítíš a co tě trápí. Málokdo by to uměl takto zformulovat a pojmenovat. Myslím si, že jsi na sebe příliš přísná a náročná.

Je úžasné, že se svým hraním na klavír koncertuješ (někdo hraje třeba deset let, ale nikdy by žádný koncert nezvládl), a to, že jsi před ním byla nervózní, je naprosto normální a v pořádku. Na tvé chybě se opravdu mohl podepsat tvůj zdravotní stav, anebo nervozita, ale to je teď přeci jedno. Ty jsi celou situaci ustála, a navíc jsi koncert dohrála do konce, takže si místo výčitek raději zatleskej. To by možná nezvládl kdejaký profesionál.

Být šprt? To nevadí!

Píšeš, že jsi šprt a že ráda čteš. Opět věci, na které bys měla být právem hrdá. Pravděpodobně budeš hodně studovat a někam to v životě dotáhneš. Neboj se, nespěchej, nebude ti třináct let pořád a jen co se dostaneš do světa dospělých a vyzrálých lidí, bude pro ně daleko důležitější, co umíš a jaká jsi, než jak vypadáš (navíc křivé zuby se dají v jakémkoli věku srovnat rovnátky).

Napiš si na papír vše, co je na tobě krásného – umíš poradit spolužákům, díky knihám máš velký přehled, ve škole máš dobré výsledky, hraješ na klavír a tak dále. Každé ráno se na papír podívej, svoje kvality si uvědom a buď na ně náležitě pyšná. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Stydím se jet se staršími kamarádkami na party na chatu. Mám nebo ne?

Jak mluvit s holkami?

Sdílej

21. května 2024

Jsem extrémně zamilovaná a mám divnej pocit u srdce

Ahoj, už skoro rok a půl jsem extrémně zamilovaná do jednoho kluka ze třídy. Pořád na něj myslím a ve škole na něj koukám. A on na mě občas taky:). Když je nemocnej, tak mi píše o úkoly. Ví, že se mi líbí - napsala jsem mu jednou přes WhatsApp zprávu, která přímo vypalovala do očí, že se mi líbí. Říkal, že mu táta kontroluje konverzace na mobilu, ať mu radši nepíšu, když to není nutné. Pořád se mi o něm zdá a mám takovej divnej pocit u srdce. Nevím co s tím. Jak na něj promluvit v realitě? Úplně mě to pomátlo - ve škole se mi zhoršily známky a učitelka vyhrožuje, že mě rozsadí s mojí nejlepší kamarádkou. Ale vždycky, když se na něj kouknu, tak mě zalije silný pocit štěstí a na chvíli zapomenu na všechny svoje problémy. Ve snech si představuju i společnou budoucnost. Fakt nevím co s tím. Táta si ze mě pořád utahuje, protože mu ségra řekla, že se mi ten kluk líbí. Poradíš mi? Terka 13 let

Máme moc náročnou učitelku a jsme z ní ve stresu!

Ahoj Mourrisone, potřebuji poradit ohledně jedné učitelky. U ní je běžné, že nám dává na učení na testy klidně i přes 20 stránek, což mi přijde docela hodně, ale dokážu se na to naučit, tak mi to zas tak nevadí. Jenže nedávno nám zadala za úkol, že se máme do příští hodiny (!) která byla hned druhý den (!) naučit 20 stránek. Když to další den s námi opakovala, tak byla naštvaná, že to neumíme (přitom nám na to dala hrozně málo času). Řekla, že od další hodiny bude zkoušet a že nám občas dá i nějakou neohlášenou písemku. Nespecifikovala, z čeho přesně by nám ty písemky dávala, takže bychom se museli učit, všechno co jsme v poslední době probírali a to je až nějakých 60 stránek. Docela mi to vadí, myslím si, že není chyba v nás, že bychom to neuměli, ale v ní, že toho po nás chce tak strašně moc. Nechci strávit každý den 3 hodiny učením se jejího předmětu a nechci každý den být ve stresu, co kdyby nám dala dnes test. Můžeš mi poradit, co s tím mám dělat? Bohužel jen říct, že si myslím, že toho chce, po nás moc, by nestačilo, ona si stojí za tím, že to prostě musíme umět. Děkuji za odpověď, anonym

Je normální, že se nechci líčit?

Ahoj Morrisone, tohle bude taková holčičí otázka tak snad budeš vědět. Některé holky kolem mě se už líčí, já ale nechci a ještě dlouho, anebo vůbec nebudu. Mám se ráda taková, jaká jsem a nenechám se ovlivňovat podle toho, jak to mají ostatní. Nikdo není dokonalý, ale nevidím důvod, proč to skrývat. Pořád jsem si nezvykla na opalovací krém na obličeji, je mi to opravdu nepříjemné. Jediný důvod, proč se v létě mažu, je, aby mě nespálilo slunce. Nedovedu si představit na sebe každý den patlat make-up (bez urážky pro ostatní holky, je to můj názor). Moje otázka zní, jestli jsem v tomhle výjimečná, nebo to je běžné. (Jak už jsem psala, tak ať je to jakkoli, stejně se líčit nechci). Díky.

Mourrisonova poradna