Mluvím hrozně potichu a neumím zakřičet!

Ahoj. Mám takový problém se svým hlasem. Už od mala mluvím hrozně potichu, prostě nedokážu mluvit pořádně nahlas a srozumitelně. Někteří lidi si na to stěžují, že mě pořádně neslyší. I když se snažím mluvit nahlas, tak se mi buď na konci věty rozklepe hlas nebo mi prostě nestačí dech. Vyhledávala jsem si návody, jak lépe ovládat svůj hlas a našla jsem nějaké cvičení, ale problém je, že u nás doma je všechno slyšet po celém domě, a rodiče nejsou moc často pryč, takže to ani nemůžu cvičit. Docela mě to trápí, protože to budu potřebovat i v kroužku, který dělám (karate), kde se už budu učit bojové výkřiky, ze kterých mám hrůzu. Doma si občas zkusím zakřičet (když jsou rodiče pryč), ale představa, že bych měla křičet před lidmi, mě děsí, protože třeba před sestrou ze mě vždycky vyjde nějaký nelidský zvuk, nebo se k tomu prostě nedokopu, ale když jsem sama, tak to docela jde. Nevím, co s tím. Moc děkuji předem za odpověď (13 let).

Odpověď

Milá anonymko,

je zajímavé, že tvůj problém je opak toho, co řeší někteří kluci nebo holky. A to, že neumějí ovládat svoje emoce, svůj vztek nebo vzdor a často křičí. Píšeš, že když jsi sama, tak ti křičení občas jde. Takže „problém“ bude pravděpodobně ve tvé sebejistotě a sebevědomí.

Ale buď v klidu. Znám spoustu lidí, kteří se projevují tišeji. Ostatní alespoň musí zmlknout, když se chtějí od nich něco dozvědět.

Být tebou zkusil bych zpěv. A to jak doma, tak i na hodinách zpěvu – nejlépe soukromě. Učitelka zpěvu tě naučí hospodařit s dechem, správně otevírat pusu, bránici a tím se i vyjadřovat hlasitěji.

Také u tebe může hrát roli tréma. I ta se dá trénovat. Doma přednášej třeba plyšákům a ve třídě se vždy zadívej do jedněch očí (tře své nejlepší kamarádky) a představuj si, že vyprávíš jen jí. Také můžeš poprosit o pomoc sestru. Mohly byste spolu naoko cvičit hádku, ve které bys zvyšovala hlas. Věřím, že ti pomůže. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Mamka chodí domů opilá, křičí na mě a je hnusná! Co mám dělat?

Jak mluvit s holkami?

Sdílej

25. června 2024

Slepuju si modely. Jsem divný nebo opožděný?

Ahoj Mourrisone, potřeboval bych se s tebou o něčem poradit. Jsem úplně jiný než ostatní kluci. Skoro všechny ve třídě baví fotbal nebo hokej, počítačový hry a taky už i mají holky. Já jsem nejraději doma a slepuju si modely. Myslíš, že jsem nějakej divnej nebo opožděnej? Dík, Jonáš (13 let)

Mourrisone, děkuji za radu a podporu, měl jsi pravdu!

Ahoj Mourrisone, možná si vzpomeneš, že už jsem ti psala ohledně toho, že bych chtěla na sosoom a bála jsem se to říct rodičům, protože jsem se bála jejich reakce. Chtěla bych ti moc poděkovat za rady a podporu. Nejdříve jsem se o tomto pobavila s bráchou a pak i s kámoškou, protože to pro mě bylo lehčí, než to říct rodičům (ne, že bych jim nevěřila, ale jak říkám, bála jsem se reakce). No dnes jsem to už rodičům řekla a máš pravdu. Neskutečně se mi ulevilo, protože teď už nic nemusím skrývat, ale pouze si o tom budeme povídat. Rodiče teď se mnou důkladněji rozebírají školu a dokonce i to školné je prý v pohodě! No, i tak si asi příští rok (bude mi 15) seženu brigádu, ať jim pomůžu. :-). Jestli mi neodepíšeš, tak nevadí. Chápu, že jsou tady mnohem důležitější dopisy. Ještě jednou díky, Verča.

Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Ahoj Mourrisone, už několikrát jsem psala do tvé poradny, ale dneska - nezvládám to, přijde mi že, ještě chvíli budu muset strpět žít v jednom domě jako moje matka a zabiju buď sebe, nebo ji. Neříkám to z legrace jako ostatní, já si myslím, že bych byla schopna vraždy a nejen mámy, ale i ostatních členů rodiny. Jde o to, že máma pořád jen nadržuje ostatním sourozencům, a protože jsem nejmladší a mám mezi nimi největší věkový rozdíl, tak mezi ně nezapadám a nemám s nimi naprosto žádné hezké vzpomínky. Pořád mě jen znemožňují a ponižují. Říkají mi, že jsem tlustá, že mě nikdo nemá rád a neustále něco nalhávají rodičům. Např. tátovi namluvili, že mě ve škole šikanují, i když nechodíme do stejné školy, a ani s ním nemluvím, nezná nikoho z mé školy a nejspíš si řekl, jaká legrace to je. Poté mě otec vyslýchal a vyhrožoval mi, ať mu řeknu kdo to je, i když jsem brečela a říkala, že nikdo, řešilo se to i s ředitelkou. Teď mi zase sestra ukradla věci a rozbila je a rodiče s tím nic nedělali, bojím se, že to nevydržím a hodím si někde oprátku, ale ještě víc se bojím, že o půlnoci přijdu do sestřina pokoje a zabiju jí nožem, který si schovávám v pokoji a nejsem schopná ho dát pryč. Je toho hodně, co chci udělat v životě a při každém záchvatu zoufalství a chutě ukončit to, všechno si připomínám, že kvůli těmhle lidem nebudu umírat, že je nenechám vyhrát. Poslední dobou se i často sebepoškozuju, nikdo jsi toho nevšiml, i když je to pár měsíců. Taky se chci zeptat, proč už nemůžu číst tvé odpovědi na trápení ostatních, jako to šlo dřív. Nevím, jestli to zvládnu, a ať už bude tvoje odpověď jakákoliv, doufám, že mi pomůže. Měj se, doufám a zároveň i nedoufám, že sem znovu napíšu. Tvoje anonymní fanynka

Mourrisonova poradna