Proč mám potřebu se pořád hádat?

Ahoj Mourrisone, já mám pocit, že je se mnou něco špatně. Mám opravdu hodně kamarádů, za to jsem ráda, ale štve mě, že se s nima často hádám. Já totiž nedokážu být zticha, když říkaj nějaký nesmysly nebo něco, s čím nesouhlasím. Co si o tom myslíš? Díky ti za odpověď, tvoje věrná čtenářka Petra. (Píšu ti prvně)

Odpověď

Ahoj Petro,

jsem moc rád, že jsi věrná čtenářka naší poradny a jsem rád i za to, že jsi mi napsala. Rozumím ti, jak se cítíš a i to, že si připadáš, jako by s tebou nebylo něco v pořádku. Každý z nás jsme jiný – každý z nás máme jinde hranici tolerance, jinak vnímáme a přemýšlíme o odpovědích druhých lidí, každý z nás máme jinou potřebu se vyjadřovat k tomu, co se kolem nás děje a podobně.

Ze všeho nejdřív se zamysli nad tím, proč máš potřebu se hádat nebo komentovat výroky druhých. Je to proto, že jsi v tenzi (v napětí) a potřebuješ se hádat nebo proto, že o odpovědích přemýšlíš a mlčením bys projevovala souhlas?

Také popřemýšlej, jak to funguje u vás doma. Dávají ti rodiče prostor říkat svůj vlastní názor, anebo tě nikdo doma neposlouchá, respektive neslyší (i to by mohl být důvod, proč se potřebuješ u kamarádů prosazovat). Věřím, že když se zamyslíš, tak přijdeš na to, proč máš potřebu se hádat. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Nechci se pořád hádat s mamkou, ale nedá se to zastavit. Co mám dělat?

Když se podívám do zrcadla, vidím, jak jsem hnusná!

Sdílej

20. července 2024

Mám divný pocit, že si musím všechno nějak zasloužit... Co s tím?

Ahoj Mourrisone, nevím, jak je to možný, ale mám takový divný pocity. Furt se někomu omlouvám, neříkám, co si myslím, protože si myslím, že mě pak nikdo nebude mít rád anebo mě nebude brát. Někdy mi to nevadí, ale někdy se cítím na nic, tak divně, jako že si musím všechno nějak odpracovat. Je to možný?

Líbí se mi. Mám mu napsat, nebo to říct osobně?

Dobrý den, chtěla bych se zeptat - jak říct klukovi, že se mi líbí? Bydlíme celkem daleko, někdy se vídáme, v létě třeba jezdíme do campu a na podzim na chatu, ale stejně drtivou část roku trávíme jinde. Píšeme si, řekla bych dost často, téměř denně a to i více než hodinu. Mám pocit, že se mu možná také líbím, chová se ke mně opravdu hezky, jenže nemám srovnání, jelikož vím, jen jak se chová k ségře. Ale píše mi omluvné zprávy, pamatuje si maličkosti, máme stejný smysl pro humor, píše první (i já, ale chápete...), takže - šance tam určitě je. Chci mu to říct, jelikož se mi líbí už dost dlouho a cítím se špatně to neříct. Ale nevím kdy a jak, bojím se. Bojím se reakce, navíc o tom neví ani rodiče. Poradíte mi prosím, jak mu to říci? A asi bude lepší počkat, až se uvidíme naživo, že? Předem děkuji za odpověď a přeji hezký den.

Jak najít kompromis mezi tím, co chci a tím, co se ode mě očekává?

Ahoj, potřebovala bych poradit. Ve škole se snažím učit co nejlépe, chodím na gymnázium a dávám do toho hodně energie. I když se učím, často mám nakonec horší známku, než bych chtěla. Připadá mi, že bych mohla dokázat víc, protože když jsem byla mladší, měla jsem samé jedničky. Teď mám na vysvědčení občas dvojky, a beru to moc špatně. Občas mám pocit, že si nezasloužím všechno, co v životě mám, i když mám ráda sebe i své okolí a jsem na sebe pyšná. Mám velké plány do budoucna, ale škola mě někdy zpomaluje v mých cílech. Třeba bych raději vstávala o pár hodin později a šla spát později, protože jsem spíš noční sova. Kvůli tomu spím málo, ale nejde to jinak. Kamarádi si z toho dělají srandu, a i když vím, že to nemyslí vážně a nevadí mi to, někdy mě to přiměje nad tím přemýšlet. Jen od sebe očekávám hodně a budu očekávat ještě víc, protože vím, že jsem skvělá… ale mám pocit, že na sebe někdy tlačím až moc a nejsem si jistá, jestli je to správné. Nechci, aby mě škola brzdila v mých snech, ale zároveň vím, že je důležitá. Jak najít rovnováhu mezi tím, co chci, a tím, co se ode mě očekává? Jak si nastavit zdravější přístup k učení a výkonu, abych si tolik nevyčítala, když se mi něco nepovede tak, jak bych chtěla? A hlavně – jak dosáhnout lepších známek bez toho, abych se přetěžovala? Budu ráda za jakoukoli radu. Děkuji! Anonymka, 13 let, 8. třída.

Chtěla bych mít děti už v osmnácti, jsem blbá?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se s tebou o něčem poradit. Když jsem řekla mamce nebo kamarádkám, že už bych chtěla mít děti v osmnácti, tak mi řekly, že jsem blbá. Že to je moc brzo. Máma řekla, že bych měla studovat a holky, že nebudu moct chodit ven s kamarádama a tak. Ale mně to nevadí, já bych je opravdu chtěla mít takhle brzo. Co si o tom myslíš ty?

Mourrisonova poradna