Proč mám potřebu se pořád hádat?

Ahoj Mourrisone, já mám pocit, že je se mnou něco špatně. Mám opravdu hodně kamarádů, za to jsem ráda, ale štve mě, že se s nima často hádám. Já totiž nedokážu být zticha, když říkaj nějaký nesmysly nebo něco, s čím nesouhlasím. Co si o tom myslíš? Díky ti za odpověď, tvoje věrná čtenářka Petra. (Píšu ti prvně)

Odpověď

Ahoj Petro,

jsem moc rád, že jsi věrná čtenářka naší poradny a jsem rád i za to, že jsi mi napsala. Rozumím ti, jak se cítíš a i to, že si připadáš, jako by s tebou nebylo něco v pořádku. Každý z nás jsme jiný – každý z nás máme jinde hranici tolerance, jinak vnímáme a přemýšlíme o odpovědích druhých lidí, každý z nás máme jinou potřebu se vyjadřovat k tomu, co se kolem nás děje a podobně.

Ze všeho nejdřív se zamysli nad tím, proč máš potřebu se hádat nebo komentovat výroky druhých. Je to proto, že jsi v tenzi (v napětí) a potřebuješ se hádat nebo proto, že o odpovědích přemýšlíš a mlčením bys projevovala souhlas?

Také popřemýšlej, jak to funguje u vás doma. Dávají ti rodiče prostor říkat svůj vlastní názor, anebo tě nikdo doma neposlouchá, respektive neslyší (i to by mohl být důvod, proč se potřebuješ u kamarádů prosazovat). Věřím, že když se zamyslíš, tak přijdeš na to, proč máš potřebu se hádat. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Nechci se pořád hádat s mamkou, ale nedá se to zastavit. Co mám dělat?

Když se podívám do zrcadla, vidím, jak jsem hnusná!

Sdílej

20. července 2024

Mívám divné stavy: Nevidím a dostanu zimnici, co to je?

Někdy mám takový stav – je blbě (nevím, jak to líp vysvětlit), vidím blbě nebo vůbec, zvýší se mi šelest v uších, začne po mě běhat zimnice (napřed se mi udělá horko), a pak když zakončí, mám jakoby brnění, nevím, jak líp to momentálně popsat, jsem zpocená (vždy to trvá naštěstí chvilku). Už dlouho jsem ho neměla, upřímně si ho nepomatuju na 100 %, ale dnes to bylo zase měla blbé vidění a zvýšila se mi šelest v uších, bylo to ve škole při hodině přírodopisu, nikdo si toho nevšiml (někdy si toho všimly buď učitelka nebo asistentka), po chvilce jsem se vzpamatovala, a protože to byla pátá hodina, tak jsem šla na oběd. Vím, že jsem se snažila nepůsobit, že je mi nepříjemně, v poslední chvíli jsem si dala hlavu na lavici, když jsem ji zvedla, viděla jsem bledě, což po chvíli zmizlo, neřekla bych, že se se mi objevily všechny věci, co se mi v minulosti staly. Protože mi nebylo tak blbě, tuším že je to psychosomatický, protože skoro vždy jsme se učili o krvi, dnes i o dárcovství orgánů, přijdu si strašně příliš citlivá, vím, že jednou jsme tohle téma dárcovství orgánů řešili v prvním, takže jsem jela domů, neřekla bych, že tyhle témata probíráme nějak příliš důkladně, jak už jsem říkala, přijdu si strašně přecitlivělá a nepomáhá tomu, že se mi stejným způsobem udělalo blbě jednou při češtině, ten důvod proč, naprosto nechápu. Doufám, že můj popis dává logiku.

Jak říct rodičům, že jsem therianka?

Ahoj Mourrisone, docela jsem dlouho přemýšlela, jestli ti mám napsat, protože podobnou otázku jsem u tebe ještě nečetla. Zjistila jsem - a je to už dlouho, že jsem theriánka. Abych pravdu řekla, tak se cítím být kočkou. Ráda bych to řekla rodičům, ale nevím jak. Nechci jim lhát, že jsem něco jiného, než jsem. Poraď mi, jak jim to mám vysvětlit?

Mourrisonova poradna