Bojím se, že na gymnáziu nebudu mít čas na kamarády

Dobrý den, příští rok bych chtěla podat přihlášku na gymnázium, ráda se učím a je v mém zájmu vystudovat vysokou školu, proto je pro mne gymnázium nejlepší volba. Jsem si vědoma toho, že je gymnázium těžší škola, ale jsem odhodlaná se s tím poprat. Jediný problém je, že tato škola je i časově náročná (co se týče rozvrhu i domácí přípravy) a tudíž budu mít méně volného času. Teď na základní škole mám jednu dobrou kamarádku, která ale 100% na gymnázium nepůjde, protože by se tam zbytečně trápila (musí se už teď opravdu hodně učit, aby měla dobré známky), proto půjde buď na střední odbornou školou, nebo učební obor, což naprosto respektuji. Máme ale obavy, že se méně uvidíme, protože půjdeme na jiné školy, a já tomu tím gymnáziem akorát přispívám. Poradíš mi prosím, jak to udělat, abych si i na náročnější střední škole našla čas na to se alespoň občas sejít s kamarádkou? Díky mockrát.

Odpověď

Milá anonymko,

chápu a rozumím tvým obavám. Podle toho co píšeš, si myslím, že jsou zbytečné. Uvádíš, že se ráda a docela snadno učíš, a tak věřím, že ti domácí příprava na gymnáziu nezabere tolik času, kolik si teď představuješ (zvláště pokud budeš ve škole dávat pozor).

Ani by to nebylo správné a zdravé. Nedovedu si představit holku nebo kluka, který by přišel odpoledne ze školy a zbytek dne až do večera se jenom učil. A to samé by praktikoval i o víkendu. V takovém případě je k zamyšlení, jestli je gymnázium ta správná volba. Protože život není jen o škole a o práci (i když jsou v životě opravdu hodně důležité).

Důležité jsou koníčky a přátelé. Proto si rozvrh dne a týdne rozděl tak, aby se ti tam vešly. Věřím, že to zvládneš. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Už teď mám strach a je mi špatně z toho, že jdu do nové školy

Střední odbornou školu nebo gymnázium? Jak si mám vybrat?

Sdílej

12. srpna 2024

Proč máme mít pořád z něčeho strach a svět je teď tak složitý?

Ahoj Mourrisone, možná si budeš myslet, že to moc hrotím, ale já si myslím, že je teď taková děsně divná doba. Pořád se něco děje a pořád máme mít z něčeho strach - z války na Ukrajině, z americkýho prezidenta, z umělé inteligence, že nebudou důchody a já nevím co ještě. Co si o tom myslíš, co máme dělat my, co chodíme zatím na základku? Alois (13 let)

Kvůli útokům na českých školách se tam teď bojím chodit

Ahoj Mourrisone, můžu se ti k něčemu přiznat? Nechce se mi to říkat klukům ve škole, ani rodičům, ale bojím se teď chodit do školy. Skoro každý týden slyším ve zprávách, že se tam něco stalo, buď u nás v republice nebo ve světě. Chtěl bych se radši učit doma. Poraď mi prosím, jak se mám přestat bát.

Mám černé svědomí. Jsem zlý člověk?

Ahoj Mourissone, mám furt černé svědomí o věcech, které byly už tak před pěti lety. Například jsem byl na prvním stupni šprt a myslel jsem si, že to je dobře, protože tenkrát jsem prostě nevěděl, že to je špatně. Pak mi jednou v osmi letech na mé narozeninové oslavě vlepil kámoš pořádnou facku, až jsem z toho spadl. A potom jsem nechtěl na jeho oslavě hrát NerfBitvu a místo toho jsme hráli hru na království. Místo toho, aby byl král oslavenec, tak jsem byl král. Oni s tím souhlasili, ale dnes mě obviňují, že jsem jim přeorganizovával oslavu. Taky jsem občas chtěl prostě hrát jinou hru i ve škole, a i když mi to nikdo nevyčítá (a i s tím všichni souhlasili), tak si myslím, že jsem strašnej přeorganizovávač. Zkrátka moje otázka působí v tom, že i když mi rodiče a okolí říkají, že mě mají rádi, že jsem hodnej a šikovnej, tak stejně si myslím, že já jsem strašně zlej.

Jak být zase šťastný?

Ahoj Mourrisone, před nějakou dobou jsem byl tak nějak šťastný, a to docela dlouho, asi měsíc. Byl jsem rád, veselý a plný optimismu a radosti. Nevím z čeho – vůbec nic se nezměnilo ani neudálo, nic jsem nezískal a nic špatného se nevytratilo. Já jsem byl ale z ničeho nic i tak šťastný. Necítil jsem se prostě normálně jen s dobrou náladou, ale vyloženě šťastně. Přisuzuju to tomu, že nejspíš v jednom předmětu jsem odprezentoval projekt a asi ze mě odpadl stres. Nemyslím si, že je to ono, protože jsem vůbec ve stresu nebyl. :D A před tím, než jsme dostali zadání, jsem šťastný nebyl, takže těžko říct, co mělo ten vliv. Ten pocit se ze mě vytratil, i když se opět nic nenormálního nestalo. Dost mě to mrzí, protože to bylo fajn. Teď jsem opět na spíš negativní vlně a přijde mi to jako škoda. Když vím, že ten pocit někde byl, a nebylo to chvilkové nadšení, když to mělo tak dlouhodobé trvání, chci ten pocit zpátky, ale nějak se tam nemohu dostat. Rozumím, že je téměř nemožné mi takhle poradit z jedné zprávy, když mě ani neznáš. Možná spíš, než pro radu jsem sem přišel to někomu napsat, někomu se svěřit. I když to možná zní zvláštně ve světě plném problémů (a já sám bych se tomuhle příspěvku dřív smál), trápí mě to. Zdraví anonym a pravidelný čtenář v jedné osobě. :)

Mourrisonova poradna