Bojím se, že na gymnáziu nebudu mít čas na kamarády

Dobrý den, příští rok bych chtěla podat přihlášku na gymnázium, ráda se učím a je v mém zájmu vystudovat vysokou školu, proto je pro mne gymnázium nejlepší volba. Jsem si vědoma toho, že je gymnázium těžší škola, ale jsem odhodlaná se s tím poprat. Jediný problém je, že tato škola je i časově náročná (co se týče rozvrhu i domácí přípravy) a tudíž budu mít méně volného času. Teď na základní škole mám jednu dobrou kamarádku, která ale 100% na gymnázium nepůjde, protože by se tam zbytečně trápila (musí se už teď opravdu hodně učit, aby měla dobré známky), proto půjde buď na střední odbornou školou, nebo učební obor, což naprosto respektuji. Máme ale obavy, že se méně uvidíme, protože půjdeme na jiné školy, a já tomu tím gymnáziem akorát přispívám. Poradíš mi prosím, jak to udělat, abych si i na náročnější střední škole našla čas na to se alespoň občas sejít s kamarádkou? Díky mockrát.

Odpověď

Milá anonymko,

chápu a rozumím tvým obavám. Podle toho co píšeš, si myslím, že jsou zbytečné. Uvádíš, že se ráda a docela snadno učíš, a tak věřím, že ti domácí příprava na gymnáziu nezabere tolik času, kolik si teď představuješ (zvláště pokud budeš ve škole dávat pozor).

Ani by to nebylo správné a zdravé. Nedovedu si představit holku nebo kluka, který by přišel odpoledne ze školy a zbytek dne až do večera se jenom učil. A to samé by praktikoval i o víkendu. V takovém případě je k zamyšlení, jestli je gymnázium ta správná volba. Protože život není jen o škole a o práci (i když jsou v životě opravdu hodně důležité).

Důležité jsou koníčky a přátelé. Proto si rozvrh dne a týdne rozděl tak, aby se ti tam vešly. Věřím, že to zvládneš. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Už teď mám strach a je mi špatně z toho, že jdu do nové školy

Střední odbornou školu nebo gymnázium? Jak si mám vybrat?

Sdílej

12. srpna 2024

Slepuju si modely. Jsem divný nebo opožděný?

Ahoj Mourrisone, potřeboval bych se s tebou o něčem poradit. Jsem úplně jiný než ostatní kluci. Skoro všechny ve třídě baví fotbal nebo hokej, počítačový hry a taky už i mají holky. Já jsem nejraději doma a slepuju si modely. Myslíš, že jsem nějakej divnej nebo opožděnej? Dík, Jonáš (13 let)

Mourrisone, děkuji za radu a podporu, měl jsi pravdu!

Ahoj Mourrisone, možná si vzpomeneš, že už jsem ti psala ohledně toho, že bych chtěla na sosoom a bála jsem se to říct rodičům, protože jsem se bála jejich reakce. Chtěla bych ti moc poděkovat za rady a podporu. Nejdříve jsem se o tomto pobavila s bráchou a pak i s kámoškou, protože to pro mě bylo lehčí, než to říct rodičům (ne, že bych jim nevěřila, ale jak říkám, bála jsem se reakce). No dnes jsem to už rodičům řekla a máš pravdu. Neskutečně se mi ulevilo, protože teď už nic nemusím skrývat, ale pouze si o tom budeme povídat. Rodiče teď se mnou důkladněji rozebírají školu a dokonce i to školné je prý v pohodě! No, i tak si asi příští rok (bude mi 15) seženu brigádu, ať jim pomůžu. :-). Jestli mi neodepíšeš, tak nevadí. Chápu, že jsou tady mnohem důležitější dopisy. Ještě jednou díky, Verča.

Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Ahoj Mourrisone, už několikrát jsem psala do tvé poradny, ale dneska - nezvládám to, přijde mi že, ještě chvíli budu muset strpět žít v jednom domě jako moje matka a zabiju buď sebe, nebo ji. Neříkám to z legrace jako ostatní, já si myslím, že bych byla schopna vraždy a nejen mámy, ale i ostatních členů rodiny. Jde o to, že máma pořád jen nadržuje ostatním sourozencům, a protože jsem nejmladší a mám mezi nimi největší věkový rozdíl, tak mezi ně nezapadám a nemám s nimi naprosto žádné hezké vzpomínky. Pořád mě jen znemožňují a ponižují. Říkají mi, že jsem tlustá, že mě nikdo nemá rád a neustále něco nalhávají rodičům. Např. tátovi namluvili, že mě ve škole šikanují, i když nechodíme do stejné školy, a ani s ním nemluvím, nezná nikoho z mé školy a nejspíš si řekl, jaká legrace to je. Poté mě otec vyslýchal a vyhrožoval mi, ať mu řeknu kdo to je, i když jsem brečela a říkala, že nikdo, řešilo se to i s ředitelkou. Teď mi zase sestra ukradla věci a rozbila je a rodiče s tím nic nedělali, bojím se, že to nevydržím a hodím si někde oprátku, ale ještě víc se bojím, že o půlnoci přijdu do sestřina pokoje a zabiju jí nožem, který si schovávám v pokoji a nejsem schopná ho dát pryč. Je toho hodně, co chci udělat v životě a při každém záchvatu zoufalství a chutě ukončit to, všechno si připomínám, že kvůli těmhle lidem nebudu umírat, že je nenechám vyhrát. Poslední dobou se i často sebepoškozuju, nikdo jsi toho nevšiml, i když je to pár měsíců. Taky se chci zeptat, proč už nemůžu číst tvé odpovědi na trápení ostatních, jako to šlo dřív. Nevím, jestli to zvládnu, a ať už bude tvoje odpověď jakákoliv, doufám, že mi pomůže. Měj se, doufám a zároveň i nedoufám, že sem znovu napíšu. Tvoje anonymní fanynka

Umřel mi tatínek a já nechci žít... Pomoc!

Ahoj Mourrisone, prosím, prosím, pomoc mi. Před měsícem mi umřel můj milovanej tatínek a já bez něj nemám chuť žít. Nechci to říkat ani mámě, ani babičce, protože oni teď pořád brečí. Je mi strašně smutno a vůbec nevím, co mám dělat. Prosím, pomoc mi.

Mourrisonova poradna