Mám strach z výhružek, které chodí na školu

Ahoj Mourissone, mám strach ohledně výhružných zpráv, co teď chodí na školy. Bojím se, že přijde na naši školu a mamka je učitelka, takže je taky ve škole. Prý jsou nejspíše falešné, ale i tak se bojím. Prosím, poraď, co mám dělat.

Odpověď

Milá anonymko,

vůbec se ti nedivím, že prožíváš chvíle strachu z anonymních zpráv a výhružných emailů, které teď chodí do škol napříč celou Českou republikou. Chtít vyvolávat v dětech strach může snad jen „blázen“, nešťastný, nemocný nebo zlý člověk. Anebo si někdo dělá hloupou legraci.

Jak se postavit svému strachu?

Je mi líto, jejich zasílání ty neovlivníš, jediné, co můžeš, je se svému strachu postavit a snažit se ho překonat. Pokaždé, když tě přepadne, se začni soustředit na svoje dýchání. Začni zhluboka dýchat nosem a také si svoje dechy počítej – tím odkloníš svoji pozornost od strachu.

Pokud jsi doma, dej si na zátylek zmrzlý sáček (klidně i zmrzlou zeleninu). Tělo dostane teplotní šok a vzpamatuje se, úzkost odezní. Jestli nemáš led, osprchuj se studenou vodou a pokud nejsi doma, umyj si alespoň obličej několikrát studenou vodou. Nebo můžeš začít okamžitě dělat nějakou fyzickou aktivitu – skákat, běhat, chodit rychle do schodů a podobně. Kdyby náhodou tvoje úzkosti přetrvávali, neboj se o nich mluvit s rodiči nebo školním psychologem. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Jdu do nové školy a bojím se tak, že zvracím... stydím se!

Bojím se říct tátovi , že jdu k psycholožce... mám?

Sdílej

12. září 2024

Slepuju si modely. Jsem divný nebo opožděný?

Ahoj Mourrisone, potřeboval bych se s tebou o něčem poradit. Jsem úplně jiný než ostatní kluci. Skoro všechny ve třídě baví fotbal nebo hokej, počítačový hry a taky už i mají holky. Já jsem nejraději doma a slepuju si modely. Myslíš, že jsem nějakej divnej nebo opožděnej? Dík, Jonáš (13 let)

Mourrisone, děkuji za radu a podporu, měl jsi pravdu!

Ahoj Mourrisone, možná si vzpomeneš, že už jsem ti psala ohledně toho, že bych chtěla na sosoom a bála jsem se to říct rodičům, protože jsem se bála jejich reakce. Chtěla bych ti moc poděkovat za rady a podporu. Nejdříve jsem se o tomto pobavila s bráchou a pak i s kámoškou, protože to pro mě bylo lehčí, než to říct rodičům (ne, že bych jim nevěřila, ale jak říkám, bála jsem se reakce). No dnes jsem to už rodičům řekla a máš pravdu. Neskutečně se mi ulevilo, protože teď už nic nemusím skrývat, ale pouze si o tom budeme povídat. Rodiče teď se mnou důkladněji rozebírají školu a dokonce i to školné je prý v pohodě! No, i tak si asi příští rok (bude mi 15) seženu brigádu, ať jim pomůžu. :-). Jestli mi neodepíšeš, tak nevadí. Chápu, že jsou tady mnohem důležitější dopisy. Ještě jednou díky, Verča.

Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Ahoj Mourrisone, už několikrát jsem psala do tvé poradny, ale dneska - nezvládám to, přijde mi že, ještě chvíli budu muset strpět žít v jednom domě jako moje matka a zabiju buď sebe, nebo ji. Neříkám to z legrace jako ostatní, já si myslím, že bych byla schopna vraždy a nejen mámy, ale i ostatních členů rodiny. Jde o to, že máma pořád jen nadržuje ostatním sourozencům, a protože jsem nejmladší a mám mezi nimi největší věkový rozdíl, tak mezi ně nezapadám a nemám s nimi naprosto žádné hezké vzpomínky. Pořád mě jen znemožňují a ponižují. Říkají mi, že jsem tlustá, že mě nikdo nemá rád a neustále něco nalhávají rodičům. Např. tátovi namluvili, že mě ve škole šikanují, i když nechodíme do stejné školy, a ani s ním nemluvím, nezná nikoho z mé školy a nejspíš si řekl, jaká legrace to je. Poté mě otec vyslýchal a vyhrožoval mi, ať mu řeknu kdo to je, i když jsem brečela a říkala, že nikdo, řešilo se to i s ředitelkou. Teď mi zase sestra ukradla věci a rozbila je a rodiče s tím nic nedělali, bojím se, že to nevydržím a hodím si někde oprátku, ale ještě víc se bojím, že o půlnoci přijdu do sestřina pokoje a zabiju jí nožem, který si schovávám v pokoji a nejsem schopná ho dát pryč. Je toho hodně, co chci udělat v životě a při každém záchvatu zoufalství a chutě ukončit to, všechno si připomínám, že kvůli těmhle lidem nebudu umírat, že je nenechám vyhrát. Poslední dobou se i často sebepoškozuju, nikdo jsi toho nevšiml, i když je to pár měsíců. Taky se chci zeptat, proč už nemůžu číst tvé odpovědi na trápení ostatních, jako to šlo dřív. Nevím, jestli to zvládnu, a ať už bude tvoje odpověď jakákoliv, doufám, že mi pomůže. Měj se, doufám a zároveň i nedoufám, že sem znovu napíšu. Tvoje anonymní fanynka

Mourrisonova poradna