Hádám se s mámou a ona se kvůli mně zhroutila, co mám dělat?

Hádám se s mámou a vytvořila jsem mezi náma bariéru, chovám se k ní jako namyšlená a odmlouvám jí a ona se dnes kvůli tomu zhroutila, ale omluvila jsem se jí, ale je furt na mě naštvaná. Co mám dělat?

Odpověď

Milá anonymko,

je mi moc líto, jaká atmosféra teď panuje mezi tebou a maminkou - hádky a podobně. Ale na druhou stranu jsem moc rád, že si svoje chování uvědomuješ. Pravděpodobně jsi ve věku, kdy začínáš mít na spoustu (možná i na všechno) věcí a situací jiný názor, dospíváš, hormonální stránka u tebe je proměnlivá, jsi náladová, popudlivá a já nevím co ještě. Ale jak jsem psal, je fajn, že si toho jsi vědoma.

Proto se můžeš začít snažit chovat jinak – když tě něčím maminka naštve, zkus počítat do deseti, než něco řekneš. Můžeš se omluvit a odejít do pokoje, kde se prodýcháš nebo si uděláš dvacet dřepů. Když by se schylovalo k velké hádce, je lepší se jít projít ven. Mamince pak můžeš říct, co prožíváš, když se hádáte, že si svoje chování uvědomuješ a že bys ráda váš vztah napravila (a třeba se i omluvila).

Maminka se nezhroutila kvůli tobě. Pravděpodobně má spoustu jiných problémů, se kterými si neví rady. A samozřejmě napjatý vztah mezi vámi jí také nepřidá. Zkuste si mezi sebou nastavit nějaká pravidla, kdy si bez urážení řeknete, co vás na druhé trápí a mrzí a pak si dejte čas na zpracování informací. Budu moc rád, když mi napíšeš, jak to dopadlo. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Táta je furt naštvaný, křičí na mámu a ta brečí: Co mám dělat?

Rodiče se rozvedli a máma si nepřeje, abych chodila k tátovi...

Sdílej

23. října 2024

Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Ahoj Mourrisone, už několikrát jsem psala do tvé poradny, ale dneska - nezvládám to, přijde mi že, ještě chvíli budu muset strpět žít v jednom domě jako moje matka a zabiju buď sebe, nebo ji. Neříkám to z legrace jako ostatní, já si myslím, že bych byla schopna vraždy a nejen mámy, ale i ostatních členů rodiny. Jde o to, že máma pořád jen nadržuje ostatním sourozencům, a protože jsem nejmladší a mám mezi nimi největší věkový rozdíl, tak mezi ně nezapadám a nemám s nimi naprosto žádné hezké vzpomínky. Pořád mě jen znemožňují a ponižují. Říkají mi, že jsem tlustá, že mě nikdo nemá rád a neustále něco nalhávají rodičům. Např. tátovi namluvili, že mě ve škole šikanují, i když nechodíme do stejné školy, a ani s ním nemluvím, nezná nikoho z mé školy a nejspíš si řekl, jaká legrace to je. Poté mě otec vyslýchal a vyhrožoval mi, ať mu řeknu kdo to je, i když jsem brečela a říkala, že nikdo, řešilo se to i s ředitelkou. Teď mi zase sestra ukradla věci a rozbila je a rodiče s tím nic nedělali, bojím se, že to nevydržím a hodím si někde oprátku, ale ještě víc se bojím, že o půlnoci přijdu do sestřina pokoje a zabiju jí nožem, který si schovávám v pokoji a nejsem schopná ho dát pryč. Je toho hodně, co chci udělat v životě a při každém záchvatu zoufalství a chutě ukončit to, všechno si připomínám, že kvůli těmhle lidem nebudu umírat, že je nenechám vyhrát. Poslední dobou se i často sebepoškozuju, nikdo jsi toho nevšiml, i když je to pár měsíců. Taky se chci zeptat, proč už nemůžu číst tvé odpovědi na trápení ostatních, jako to šlo dřív. Nevím, jestli to zvládnu, a ať už bude tvoje odpověď jakákoliv, doufám, že mi pomůže. Měj se, doufám a zároveň i nedoufám, že sem znovu napíšu. Tvoje anonymní fanynka

Umřel mi tatínek a já nechci žít... Pomoc!

Ahoj Mourrisone, prosím, prosím, pomoc mi. Před měsícem mi umřel můj milovanej tatínek a já bez něj nemám chuť žít. Nechci to říkat ani mámě, ani babičce, protože oni teď pořád brečí. Je mi strašně smutno a vůbec nevím, co mám dělat. Prosím, pomoc mi.

Moje kamarádka se zabila a teď mi neskutečně chybí...

Ahoj jmenuji se Bea, a chodím do páté třídy. Vím, že když si představíte pátou třídu, tak je berete ještě jako škvrňata. Ale naše třída je jiná. Jasně že jsou tam ještě výjimky, ale my holky se malujeme a už máme kluky a víme něco, co by páťačky vědět neměly. Jedna moje kamarádka i kouří. Problém je ale takový, že se s mojí třídou necítím šťastně tak, jak se cítím s jednou moji kamarádkou. Teda cítila. Zabila se. A jediné, co bych od života chtěla je, aby teď byla se mnou. Den co den si vyčítám, že jsem nebyla tak dobrá kamarádka, aby se mi chtěla svěřit. Je mi líto všech dnů, co jsem s ní mohla být, ale nebyla. Chtěla bych ji zpátky.

Mourrisonova poradna