Hádám se s mámou a ona se kvůli mně zhroutila, co mám dělat?

Hádám se s mámou a vytvořila jsem mezi náma bariéru, chovám se k ní jako namyšlená a odmlouvám jí a ona se dnes kvůli tomu zhroutila, ale omluvila jsem se jí, ale je furt na mě naštvaná. Co mám dělat?

Odpověď

Milá anonymko,

je mi moc líto, jaká atmosféra teď panuje mezi tebou a maminkou - hádky a podobně. Ale na druhou stranu jsem moc rád, že si svoje chování uvědomuješ. Pravděpodobně jsi ve věku, kdy začínáš mít na spoustu (možná i na všechno) věcí a situací jiný názor, dospíváš, hormonální stránka u tebe je proměnlivá, jsi náladová, popudlivá a já nevím co ještě. Ale jak jsem psal, je fajn, že si toho jsi vědoma.

Proto se můžeš začít snažit chovat jinak – když tě něčím maminka naštve, zkus počítat do deseti, než něco řekneš. Můžeš se omluvit a odejít do pokoje, kde se prodýcháš nebo si uděláš dvacet dřepů. Když by se schylovalo k velké hádce, je lepší se jít projít ven. Mamince pak můžeš říct, co prožíváš, když se hádáte, že si svoje chování uvědomuješ a že bys ráda váš vztah napravila (a třeba se i omluvila).

Maminka se nezhroutila kvůli tobě. Pravděpodobně má spoustu jiných problémů, se kterými si neví rady. A samozřejmě napjatý vztah mezi vámi jí také nepřidá. Zkuste si mezi sebou nastavit nějaká pravidla, kdy si bez urážení řeknete, co vás na druhé trápí a mrzí a pak si dejte čas na zpracování informací. Budu moc rád, když mi napíšeš, jak to dopadlo. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Táta je furt naštvaný, křičí na mámu a ta brečí: Co mám dělat?

Rodiče se rozvedli a máma si nepřeje, abych chodila k tátovi...

Sdílej

23. října 2024

Slepuju si modely. Jsem divný nebo opožděný?

Ahoj Mourrisone, potřeboval bych se s tebou o něčem poradit. Jsem úplně jiný než ostatní kluci. Skoro všechny ve třídě baví fotbal nebo hokej, počítačový hry a taky už i mají holky. Já jsem nejraději doma a slepuju si modely. Myslíš, že jsem nějakej divnej nebo opožděnej? Dík, Jonáš (13 let)

Mourrisone, děkuji za radu a podporu, měl jsi pravdu!

Ahoj Mourrisone, možná si vzpomeneš, že už jsem ti psala ohledně toho, že bych chtěla na sosoom a bála jsem se to říct rodičům, protože jsem se bála jejich reakce. Chtěla bych ti moc poděkovat za rady a podporu. Nejdříve jsem se o tomto pobavila s bráchou a pak i s kámoškou, protože to pro mě bylo lehčí, než to říct rodičům (ne, že bych jim nevěřila, ale jak říkám, bála jsem se reakce). No dnes jsem to už rodičům řekla a máš pravdu. Neskutečně se mi ulevilo, protože teď už nic nemusím skrývat, ale pouze si o tom budeme povídat. Rodiče teď se mnou důkladněji rozebírají školu a dokonce i to školné je prý v pohodě! No, i tak si asi příští rok (bude mi 15) seženu brigádu, ať jim pomůžu. :-). Jestli mi neodepíšeš, tak nevadí. Chápu, že jsou tady mnohem důležitější dopisy. Ještě jednou díky, Verča.

Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Ahoj Mourrisone, už několikrát jsem psala do tvé poradny, ale dneska - nezvládám to, přijde mi že, ještě chvíli budu muset strpět žít v jednom domě jako moje matka a zabiju buď sebe, nebo ji. Neříkám to z legrace jako ostatní, já si myslím, že bych byla schopna vraždy a nejen mámy, ale i ostatních členů rodiny. Jde o to, že máma pořád jen nadržuje ostatním sourozencům, a protože jsem nejmladší a mám mezi nimi největší věkový rozdíl, tak mezi ně nezapadám a nemám s nimi naprosto žádné hezké vzpomínky. Pořád mě jen znemožňují a ponižují. Říkají mi, že jsem tlustá, že mě nikdo nemá rád a neustále něco nalhávají rodičům. Např. tátovi namluvili, že mě ve škole šikanují, i když nechodíme do stejné školy, a ani s ním nemluvím, nezná nikoho z mé školy a nejspíš si řekl, jaká legrace to je. Poté mě otec vyslýchal a vyhrožoval mi, ať mu řeknu kdo to je, i když jsem brečela a říkala, že nikdo, řešilo se to i s ředitelkou. Teď mi zase sestra ukradla věci a rozbila je a rodiče s tím nic nedělali, bojím se, že to nevydržím a hodím si někde oprátku, ale ještě víc se bojím, že o půlnoci přijdu do sestřina pokoje a zabiju jí nožem, který si schovávám v pokoji a nejsem schopná ho dát pryč. Je toho hodně, co chci udělat v životě a při každém záchvatu zoufalství a chutě ukončit to, všechno si připomínám, že kvůli těmhle lidem nebudu umírat, že je nenechám vyhrát. Poslední dobou se i často sebepoškozuju, nikdo jsi toho nevšiml, i když je to pár měsíců. Taky se chci zeptat, proč už nemůžu číst tvé odpovědi na trápení ostatních, jako to šlo dřív. Nevím, jestli to zvládnu, a ať už bude tvoje odpověď jakákoliv, doufám, že mi pomůže. Měj se, doufám a zároveň i nedoufám, že sem znovu napíšu. Tvoje anonymní fanynka

Mourrisonova poradna