Už mám promyšlené, jak se zabít...

Ahoj Mourrisone, píšu do tvojí poradny asi po čtvrté, mám docela hodně problémů, ale vím, že ty poradíš. Je mi 13 a trápí mě tohle: 1. mám starší sestru a připadá mi, že ji rodiče mají raději. Vždycky, když jsme byli mladší a ona něco chtěla, tak to dostala bez problémů, a když jsem chtěla to samé, tak řekli: to chceš jenom proto, že to má ona. Teď když jsme starší, tak zase vždy když přijdu domů, musím dělat svoje i její domácí práce. Např. mě táta pošle do jejího pokoje, abych jí tam uklidila atd. To předchází problému 2. Nemám žádný čas pro sebe ani na učení, kvůli čemuž mám špatné známky, a když už tak se nedokážu soustředit. Myslím si, že mám ADHD (problém číslo 3) a i moje doktorka mi řekla, ať navštívím psychologa, ale moje máma mi nevím, proč řekla, že mě tam brát nebude a ať to neříkám tátovi. Jak asi začínáš tušit, tak tohle bude dlouhá zpráva. Dále 4. Moje rodina věří v islám, ale já si nejsem jistá, jestli věřím. Pokaždé jen předstírám, že se modlím a vyhýbám se tomu, jak jen můžu. Dále, 5. Nejspíš si nepamatuješ, ale psala jsem ti o tom, že se cítím jako náhradní kamarádka pro "Kláru", no a potom se se mnou zase bavila, jenže teď už se chová strašně.... Nevím, jak to říct. Prostě mi chybí ta její stará "verze" a připadám si jako někdo mladší, jako malý děcko, když se chová tak pubertálně. Už zase se baví jen se svojí starou kamarádkou a já to nedávám. To všechno, co jsem ti napsala, vytváří jeden velký problém. Že se sebepoškozuju a chci se zabít. Mám to dokonce i promyšlené. No myslím, že už je to dost dlouhá zpráva takže.... asi ahoj. Tvoje anonymní fanynka (už zase)

Odpověď

Milá anonymko,

je mi opravdu moc líto, jak se ve své rodině cítíš. A rozumím ti, svoje pocity těžko někomu vysvětlíš, zvlášť když si myslí, že dělá všechno správně. Nemyslím si, že by tvoje rodiče měli sestru raději, ale je možné, že svým chováním v tobě vyvolávají opačný dojem. Stejně jako ty, i já si nemyslím, že bys měla uklízet její pokoj. Navíc to sestře ani nemusí být příjemné, že jí přerovnáváš její věci a nakukuješ do jejího soukromí.

Co se týká víry – máš právo na svoji vlastní, opravdu si můžeš věřit, v co chceš. Pravda ale je, že pokud žiješ s rodiči, kteří tě vychovávají, živí a starají se o tebe, pravděpodobně tě i ovlivňují svojí vírou.

Kde hledat pomoc

Píšeš, že se sebepoškozuješ a přemýšlíš o konci. Rozumím ti, fyzická bolest je snesitelnější než ta duševní, ale nic tím nevyřešíš. Nezapomeň a dost důrazně tě upozorňuji, že všechny problémy mají svá řešení. Je ti 13 let, jsi šikovná zralá holka, tak okamžitě pro sebe vyhledej pomoc.

Zavolej na Linku bezpečí – 116 111, svěř se jim se svými problémy a oni tě nasměrují, kam se konkrétně obrátit. Nebude dlouho trvat a ty si budeš moct vzít život do vlastních rukou.

Věř mi, že máš před sebou moře krásných chvil, zážitků, přátelství, lásek a dobrodružství. Samozřejmě, že přijdou i bolesti a ztráty, ale takový už život je. Stejně jako je tomu u počasí – slunce také nesvítí pořád, stejně jako neprší a nebouří pořád. Budu moc a moc rád, když mi napíšeš, jak se ti daří. Nezapomeň, že jsem tu vždycky pro tebe. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Moje kamarádka se zabila a teď mi neskutečně chybí...

Sdílej

28. října 2024

Spolužačky dělají naschvály nemocné kamarádce, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, ve třídě máme jednu spolužačku, jejíž jméno zde nebudu zmiňovat. Tato spolužačka má zdravotní problémy, takže každou chvíli musí k lékaři. Někdy není i několik dní ve škole, protože ji lékaři nepustí. Dokonce ji i hrozilo, že bude muset být na vozíčku:-(. Je mi ji strašně líto. Ona přitom říká, že by chtěla do školy a já jí to věřím. Ve třídě máme ještě další holky, s kterýma se bavím a přijdou mi celkem fajn, ale o této spolužačce někdy říkají, že je prý doma naschvál, že se vymlouvá a prostě ji pomlouvají. Mě se to vůbec nelíbí a NIKDY se tohoto nezúčastňuji. Někdy ji i dělají naschvály, třeba ji opakovaně šlapou na botu, i když jim řekne, že se jí to nelíbí, potom na ně už zvýší hlas a ony si zase začnou stěžovat, že na ně zvýšila hlas. Když se pohádali naposled, tak jsem si k ní sedla, protože holka, která s ní normálně sedí, si sedla naschvál jinam (právě kvůli hádce) a nechtěla jsem ji nechat sedět samotnou. Bylo na ni vidět, že má radost, že jsem si k ní sedla a mám na ty holky stejný názor jako ona. Prosím poraď, cítím, že by toto holky dělat neměly, mám se s nimi dál bavit?

Nejsem spokojená se svojí postavou

Ahoj, mám jednu prosbu týkající se mého těla. Je mi 13 a půl, vážím cca 55 kg a měřím 163 cm. Když jsem si to počítala na nějaké té BMI kalkulačce, tak mi to ukazuje normální stav. Jenže když se pak podívám do zrcadla na svoje stehna, který vypadají fakt jako dvě klády, moje břicho je fakt velký a špekatý a na mých rukách mi visí kůže, když je vyzdvihnu do vzduchu. Asi 3 měsíce zpátky jsem začala cvičit, nějaké ty HIIT workout, ABS, no, a právě mi přijde, že spíš se ty moje nohy a ruce zvětšují (břicho není až takový problém, za což jsem ráda) a mám o pár kilo navíc. A tak se chci zeptat, jestli chci být štíhlá, tak mám spíše běhat, chodit na dlouhé procházky, nebo jezdit na kole (někde na internetu psali, že se na štíhlou postavu mají dělat intervalové sporty a cvičení) anebo pokračovat v tom, co zatím cvičím a posiluje mi ty nohy a ruce? Opravdu nevím, co mám dělat, jsem z toho nešťastná, někdy se mi nějací kluci posmívají, že mám velkej zadek a tak. Jinak moc děkuju předem za odpověď.

Mám trapný problém: Venku mám pořád pocit, že se mi chce na WC

Dobrý den, dlouho jsem se rozmýšlela, jestli to napsat nebo ne, protože se s tímto cítím hrozně trapně, ale nakonec jsem si řekla, že to asi bude nejlepší. Mám takový problém, že každou přestávku chodím na WC, protože to mám nějak v hlavě nastavené, že potřebuji. Hodně mě to štve a omezuje, např. když někam jedeme a jsme tam déle, tak mám nutkání jít na WC, i když ve skutečnosti třeba nepotřebuji. V jednu chvíli to bylo až takové, že jsem hodně potřebovala, doběhla jsem na záchod a zjistila, že se vyprázdnit ani nemůžu. Neřekla jsem to vůbec nikomu, takže jim to nejspíš přijde hodně divné. Je to spojené s psychikou tím způsobem, že doma chodím normálně jednou za cca 3 hodiny, ale když jsem někde, kde vím, že si jen tak někde nezajdu, tak mám pocit, že potřebuji mnohem víc. Prosím, co mám dělat? Chci se toho pocitu už konečně zbavit! A nejlépe sama se sebou, nechce se mi to někomu říkat. Promiň, ale jméno nechci psát.

Mourrisonova poradna