Neumím se bránit, když je na mě někdo zlý...

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se ti s něčím svěřit. Vždycky když se děje něco ošklivýho někomu druhýmu, tak se ho zastanu a bráním ho. Ale když je někdo ošklivý nebo zlý na mě, tak se stáhnu a pořád přemýšlím, co jsem udělala špatrnýho. A kolikrát si nejsem vůbec ničeho vědoma. Co mám dělat, abych uměla bránit i sama sebe? Díky, Denisa

Odpověď

Ahoj Deniso,

je moc dobré, že sis svého chování všimla a že ho vnímáš jako něco, co není v pořádku. Máš naprostou pravdu, člověk by se měl umět zastat nejenom druhých, ale i sám sebe. Ale asi ses sama přesvědčila, že bránit druhé je jednodušší.

Naše chování vychází z toho, jak moc si věříme, jak moc jsme sami se sebou spokojení, a hlavně jak moc si sami sebe vážíme. Podle tvého chování a podle toho, co píšeš, je zřejmé, že víc, než sama sobě věříš druhým. Proto ti jde snadněji se jich zastávat.

Zkus si uvědomit, co všechno je v tobě dobrého a co všechno umíš a děláš a přiznej si, že i ty máš právo na svůj vlastní názor a na svoje chování a jednání. A hlavně to, že na tebe je druhý zlý nebo nepříjemný, ještě neznamená, že to je tvoje vina nebo odraz tvého chování, ale jeho nespokojenost nebo zlost. A ty nejsi zodpovědná za to, jak on se cítí.

Zkrátka některé věci a řeči si neber osobně a jen druhému řekni (samozřejmě slušnou formou), jak to máš a vnímáš ty sama. Na to máš absolutní právo. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Mám problém s bratrem, je dost přecitlivělý...

Prosím poraď: Pomluvil jsem jednu holku a teď mi to vrací

Sdílej

1. prosince 2024

Líbí se mi. Mám mu napsat, nebo to říct osobně?

Dobrý den, chtěla bych se zeptat - jak říct klukovi, že se mi líbí? Bydlíme celkem daleko, někdy se vídáme, v létě třeba jezdíme do campu a na podzim na chatu, ale stejně drtivou část roku trávíme jinde. Píšeme si, řekla bych dost často, téměř denně a to i více než hodinu. Mám pocit, že se mu možná také líbím, chová se ke mně opravdu hezky, jenže nemám srovnání, jelikož vím, jen jak se chová k ségře. Ale píše mi omluvné zprávy, pamatuje si maličkosti, máme stejný smysl pro humor, píše první (i já, ale chápete...), takže - šance tam určitě je. Chci mu to říct, jelikož se mi líbí už dost dlouho a cítím se špatně to neříct. Ale nevím kdy a jak, bojím se. Bojím se reakce, navíc o tom neví ani rodiče. Poradíte mi prosím, jak mu to říci? A asi bude lepší počkat, až se uvidíme naživo, že? Předem děkuji za odpověď a přeji hezký den.

Jak najít kompromis mezi tím, co chci a tím, co se ode mě očekává?

Ahoj, potřebovala bych poradit. Ve škole se snažím učit co nejlépe, chodím na gymnázium a dávám do toho hodně energie. I když se učím, často mám nakonec horší známku, než bych chtěla. Připadá mi, že bych mohla dokázat víc, protože když jsem byla mladší, měla jsem samé jedničky. Teď mám na vysvědčení občas dvojky, a beru to moc špatně. Občas mám pocit, že si nezasloužím všechno, co v životě mám, i když mám ráda sebe i své okolí a jsem na sebe pyšná. Mám velké plány do budoucna, ale škola mě někdy zpomaluje v mých cílech. Třeba bych raději vstávala o pár hodin později a šla spát později, protože jsem spíš noční sova. Kvůli tomu spím málo, ale nejde to jinak. Kamarádi si z toho dělají srandu, a i když vím, že to nemyslí vážně a nevadí mi to, někdy mě to přiměje nad tím přemýšlet. Jen od sebe očekávám hodně a budu očekávat ještě víc, protože vím, že jsem skvělá… ale mám pocit, že na sebe někdy tlačím až moc a nejsem si jistá, jestli je to správné. Nechci, aby mě škola brzdila v mých snech, ale zároveň vím, že je důležitá. Jak najít rovnováhu mezi tím, co chci, a tím, co se ode mě očekává? Jak si nastavit zdravější přístup k učení a výkonu, abych si tolik nevyčítala, když se mi něco nepovede tak, jak bych chtěla? A hlavně – jak dosáhnout lepších známek bez toho, abych se přetěžovala? Budu ráda za jakoukoli radu. Děkuji! Anonymka, 13 let, 8. třída.

Chtěla bych mít děti už v osmnácti, jsem blbá?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se s tebou o něčem poradit. Když jsem řekla mamce nebo kamarádkám, že už bych chtěla mít děti v osmnácti, tak mi řekly, že jsem blbá. Že to je moc brzo. Máma řekla, že bych měla studovat a holky, že nebudu moct chodit ven s kamarádama a tak. Ale mně to nevadí, já bych je opravdu chtěla mít takhle brzo. Co si o tom myslíš ty?

Rodiče se rozvedli a sestra se s tím nemůže vyrovnat. Mám o ni strach

Ahoj poradno. Mám trochu zamotaný dotaz. Moji rodiče se před pár lety rozvedly, ale bylo to docela komplikované. Asi to tu nebudu všechno vypisovat, každopádně mám o rok mladší sestru, se kterou jsme si celkem blízké, ale myslím, že ty problémy okolo rodiny nebere moc dobře, mám o ni trochu strach, je taková zvláštní. Je hodně tichá, občas má hodně vztek kvůli maličkostem a někdy je to i vážnější, ale to spíš dříve, teď ani ne. I rodiče si toho všimli. Za psychologem nechce, i když tam už párkrát byla. Možná je to třeba puberta, ale mně se to nějak nechce líbit. S mamkou jsem o tom mluvila, a napadlo nás, že bych k psychologovi chodila já, a zeptala se na ní, něco o ní řekla, třeba jak jí nějak pomoct nebo co vlastně dělat, ale nevím, jestli je to dobrý nápad, protože kdyby to třeba zjistila, tak nevím, jak by na to reagovala. Ani nevím, na co se přesně ptát, asi na tvůj názor ke všemu ve zprávě. Předem díky, tahle poradna je super stejně jako ty. P.S.: Jaký vliv mají na psychiku horory? Protože se na ně sestra docela často dívá a nevím, jestli to má nějaký vliv. U ostatních dotazů mi nejdou otevřít odpovědi, tak nevím, jestli je to mým mobilem nebo někde u vás, každopádně pokud je problém u mě, tak se omlouvám. Anonymka, 14 let.

Mourrisonova poradna