Neumím se bránit, když je na mě někdo zlý...

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se ti s něčím svěřit. Vždycky když se děje něco ošklivýho někomu druhýmu, tak se ho zastanu a bráním ho. Ale když je někdo ošklivý nebo zlý na mě, tak se stáhnu a pořád přemýšlím, co jsem udělala špatrnýho. A kolikrát si nejsem vůbec ničeho vědoma. Co mám dělat, abych uměla bránit i sama sebe? Díky, Denisa

Odpověď

Ahoj Deniso,

je moc dobré, že sis svého chování všimla a že ho vnímáš jako něco, co není v pořádku. Máš naprostou pravdu, člověk by se měl umět zastat nejenom druhých, ale i sám sebe. Ale asi ses sama přesvědčila, že bránit druhé je jednodušší.

Naše chování vychází z toho, jak moc si věříme, jak moc jsme sami se sebou spokojení, a hlavně jak moc si sami sebe vážíme. Podle tvého chování a podle toho, co píšeš, je zřejmé, že víc, než sama sobě věříš druhým. Proto ti jde snadněji se jich zastávat.

Zkus si uvědomit, co všechno je v tobě dobrého a co všechno umíš a děláš a přiznej si, že i ty máš právo na svůj vlastní názor a na svoje chování a jednání. A hlavně to, že na tebe je druhý zlý nebo nepříjemný, ještě neznamená, že to je tvoje vina nebo odraz tvého chování, ale jeho nespokojenost nebo zlost. A ty nejsi zodpovědná za to, jak on se cítí.

Zkrátka některé věci a řeči si neber osobně a jen druhému řekni (samozřejmě slušnou formou), jak to máš a vnímáš ty sama. Na to máš absolutní právo. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Mám problém s bratrem, je dost přecitlivělý...

Prosím poraď: Pomluvil jsem jednu holku a teď mi to vrací

Sdílej

1. prosince 2024

Proč máme mít pořád z něčeho strach a svět je teď tak složitý?

Ahoj Mourrisone, možná si budeš myslet, že to moc hrotím, ale já si myslím, že je teď taková děsně divná doba. Pořád se něco děje a pořád máme mít z něčeho strach - z války na Ukrajině, z americkýho prezidenta, z umělé inteligence, že nebudou důchody a já nevím co ještě. Co si o tom myslíš, co máme dělat my, co chodíme zatím na základku? Alois (13 let)

Kvůli útokům na českých školách se tam teď bojím chodit

Ahoj Mourrisone, můžu se ti k něčemu přiznat? Nechce se mi to říkat klukům ve škole, ani rodičům, ale bojím se teď chodit do školy. Skoro každý týden slyším ve zprávách, že se tam něco stalo, buď u nás v republice nebo ve světě. Chtěl bych se radši učit doma. Poraď mi prosím, jak se mám přestat bát.

Mám černé svědomí. Jsem zlý člověk?

Ahoj Mourissone, mám furt černé svědomí o věcech, které byly už tak před pěti lety. Například jsem byl na prvním stupni šprt a myslel jsem si, že to je dobře, protože tenkrát jsem prostě nevěděl, že to je špatně. Pak mi jednou v osmi letech na mé narozeninové oslavě vlepil kámoš pořádnou facku, až jsem z toho spadl. A potom jsem nechtěl na jeho oslavě hrát NerfBitvu a místo toho jsme hráli hru na království. Místo toho, aby byl král oslavenec, tak jsem byl král. Oni s tím souhlasili, ale dnes mě obviňují, že jsem jim přeorganizovával oslavu. Taky jsem občas chtěl prostě hrát jinou hru i ve škole, a i když mi to nikdo nevyčítá (a i s tím všichni souhlasili), tak si myslím, že jsem strašnej přeorganizovávač. Zkrátka moje otázka působí v tom, že i když mi rodiče a okolí říkají, že mě mají rádi, že jsem hodnej a šikovnej, tak stejně si myslím, že já jsem strašně zlej.

Jak být zase šťastný?

Ahoj Mourrisone, před nějakou dobou jsem byl tak nějak šťastný, a to docela dlouho, asi měsíc. Byl jsem rád, veselý a plný optimismu a radosti. Nevím z čeho – vůbec nic se nezměnilo ani neudálo, nic jsem nezískal a nic špatného se nevytratilo. Já jsem byl ale z ničeho nic i tak šťastný. Necítil jsem se prostě normálně jen s dobrou náladou, ale vyloženě šťastně. Přisuzuju to tomu, že nejspíš v jednom předmětu jsem odprezentoval projekt a asi ze mě odpadl stres. Nemyslím si, že je to ono, protože jsem vůbec ve stresu nebyl. :D A před tím, než jsme dostali zadání, jsem šťastný nebyl, takže těžko říct, co mělo ten vliv. Ten pocit se ze mě vytratil, i když se opět nic nenormálního nestalo. Dost mě to mrzí, protože to bylo fajn. Teď jsem opět na spíš negativní vlně a přijde mi to jako škoda. Když vím, že ten pocit někde byl, a nebylo to chvilkové nadšení, když to mělo tak dlouhodobé trvání, chci ten pocit zpátky, ale nějak se tam nemohu dostat. Rozumím, že je téměř nemožné mi takhle poradit z jedné zprávy, když mě ani neznáš. Možná spíš, než pro radu jsem sem přišel to někomu napsat, někomu se svěřit. I když to možná zní zvláštně ve světě plném problémů (a já sám bych se tomuhle příspěvku dřív smál), trápí mě to. Zdraví anonym a pravidelný čtenář v jedné osobě. :)

Mourrisonova poradna