Zemřela nám maminka a žijeme u prarodičů

Milý Mourrisone, mně a mé sestře zemřela po porodu maminka (24). Od té doby žijeme u babičky a dědy (62). Tátu vídáme občas. Babičku strašně bolí se o mamince zmiňovat. Děda to skrývá, ale také ho to bolí. Navíc já jí jsem velmi podobná. Jak se říká: po tragédii se rodina semkne dohromady, nebo je rozdělí. Bohužel u nás platí to druhé. Babička se údajně hádá s dědou, protože je ta smrt rozdělila. Už nemají žádné téma k hovoru, už si každý žije v jiném světě. Hádají se kvůli maličkostem (děda většinou vyjede na babičku, když po něm něco chce). Když je napomeneme, aby se nehádali, odpoví nám, že se nehádají. Babička mi řekla, že kdyby nebylo nás, nejspíš by dědu opustila. Už ho nebere jako milujícího manžela, ale jako spolubydlícího (děda nejspíš také tak). Přitom na veřejnosti se chovají, jako kdyby se nic nestalo. Prosím, poradíš mi? Předem děkuji za odpověď. Kristýna, 13 let P.S: Maminka měla dva bratry (30 a 36), mohli by případně pomoci?

Odpověď

Ahoj Kristýno, je mi opravdu moc líto, že jste se sestrou ztratily maminku a že jste ji vlastně ani nemohly poznat. Život nám staví do života někdy hodně kruté a bolestivé překážky a je jen na nás, jak je zvládneme. Babička s dědečkem jsou moc hodní, že se o vás starají a vychovávají vás. Ani pro ně to není jednoduché – přeci jenom už pravděpodobně nejsou nejmladší a navíc ztratili svoji dceru (alespoň tak jsem to z tvého dopisu pochopil). Podle toho co píšeš, se se smrtí nesmířili a z toho důvodu nejsou schopni o vaší mamince povídat. Proto si najděte v rodině někoho jiného (třeba zrovna maminčiny bratry, kteří by vám tímto mohli pomoct), kdo by vám o mamince mohl vyprávět – jaká byla, co jí zajímalo a jaké byly její sny. Jste její dcery a máte s ní hodně společného a povídáním o mamince se vám nejen uleví, ale hodně toho rozmotá a vysvětlí. Babička a dědeček patří do generace, ve které nebylo běžné si o velkých trápeních povídat a nějakým způsobem je řešit. Nechávají si svoji bolest a smutek pro sebe a na vlastní vzájemný život už jim nezbývá mnoho sil. Proto se často hádají a nerozumějí si. S tím ale ty nic neuděláš, jen je můžeš chápat a respektovat. A taky jim pomáhat – přeci jenom mají méně sil, než mladí lidé. Až budeš starší, můžeš jim nabídnout třeba nějakou pomoc u odborníka – o ztrátě milovaného člověka je dobré mluvit a terapeutickým způsobem se s ní vyrovnat, nebo alespoň naučit žít. Moc ti držím palce a kdykoli se na mě můžeš obrátit. Tvůj Mourrison.

Sdílej
 
 

Je normální plýtvat volným časem?

Ahoj Mourrisone, každý den, kromě středy, mám nějaké kroužky nebo školu. O víkendu nic a často se mi stává, že ho celý proválím nebo koukám na televizi. Je normální, že takhle plýtvám svým volným časem? Tomáš

Je normální výtok v deseti letech?

Ahoj, je mi deset let a mám už výtok. Je to normální? Jitka

Jak mám poznat, že to na mě kamarádky nehrají?

Ahoj Mourrisone, mám ve třídě hodně kamarádek, ale nevím, jestli jsou upřímné. Jak mám poznat, že mají o mě opravdový zájem a jen tak to na mě nehrají? Díky, Evelína

Mám zkusit vykouřit cigaretu?

Ahoj Mourrisone, hrozně mě láká zkoušet nový věci a nedávno mě napadlo zkusit vykouřit cigaretu. Ještě jsem to neudělal, zajímalo by mě, co ty na to. Vilda

Každé ráno se mi motá hlava, mám jít k doktorovi?

Ahoj Mourrisone, potřebuju od tebe poradit. Každý ráno když vstanu, tak se mi motá hlava. Někdy i tak, že nejdu rovně. Mám s tím jít k doktorovi? Díky, Radka

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Jsem strašně malý, kdy už konečně vyrostu?

Ahoj Mourrisone, je mi deset let a jsem strašně malej, nejmenší za třídy. Kdy už konečně vyrostu? Kája

Mám dost zarostlé podpaží, mám si je holit?

Ahoj, chci se zeptat je mi 14 a mám dost zarostlé podpaží, mám tam hodně tmavých chlupů, tak se chci zeptat, mám si je holit? A je to na můj věk normální?:)

Nemám rád rajče, co s tím?

Ahoj, nemám rád rajčátko. Co s tím?