Zemřela nám maminka a žijeme u prarodičů

Milý Mourrisone, mně a mé sestře zemřela po porodu maminka (24). Od té doby žijeme u babičky a dědy (62). Tátu vídáme občas. Babičku strašně bolí se o mamince zmiňovat. Děda to skrývá, ale také ho to bolí. Navíc já jí jsem velmi podobná. Jak se říká: po tragédii se rodina semkne dohromady, nebo je rozdělí. Bohužel u nás platí to druhé. Babička se údajně hádá s dědou, protože je ta smrt rozdělila. Už nemají žádné téma k hovoru, už si každý žije v jiném světě. Hádají se kvůli maličkostem (děda většinou vyjede na babičku, když po něm něco chce). Když je napomeneme, aby se nehádali, odpoví nám, že se nehádají. Babička mi řekla, že kdyby nebylo nás, nejspíš by dědu opustila. Už ho nebere jako milujícího manžela, ale jako spolubydlícího (děda nejspíš také tak). Přitom na veřejnosti se chovají, jako kdyby se nic nestalo. Prosím, poradíš mi? Předem děkuji za odpověď. Kristýna, 13 let P.S: Maminka měla dva bratry (30 a 36), mohli by případně pomoci?

Odpověď

Ahoj Kristýno, je mi opravdu moc líto, že jste se sestrou ztratily maminku a že jste ji vlastně ani nemohly poznat. Život nám staví do života někdy hodně kruté a bolestivé překážky a je jen na nás, jak je zvládneme. Babička s dědečkem jsou moc hodní, že se o vás starají a vychovávají vás. Ani pro ně to není jednoduché – přeci jenom už pravděpodobně nejsou nejmladší a navíc ztratili svoji dceru (alespoň tak jsem to z tvého dopisu pochopil). Podle toho co píšeš, se se smrtí nesmířili a z toho důvodu nejsou schopni o vaší mamince povídat. Proto si najděte v rodině někoho jiného (třeba zrovna maminčiny bratry, kteří by vám tímto mohli pomoct), kdo by vám o mamince mohl vyprávět – jaká byla, co jí zajímalo a jaké byly její sny. Jste její dcery a máte s ní hodně společného a povídáním o mamince se vám nejen uleví, ale hodně toho rozmotá a vysvětlí. Babička a dědeček patří do generace, ve které nebylo běžné si o velkých trápeních povídat a nějakým způsobem je řešit. Nechávají si svoji bolest a smutek pro sebe a na vlastní vzájemný život už jim nezbývá mnoho sil. Proto se často hádají a nerozumějí si. S tím ale ty nic neuděláš, jen je můžeš chápat a respektovat. A taky jim pomáhat – přeci jenom mají méně sil, než mladí lidé. Až budeš starší, můžeš jim nabídnout třeba nějakou pomoc u odborníka – o ztrátě milovaného člověka je dobré mluvit a terapeutickým způsobem se s ní vyrovnat, nebo alespoň naučit žít. Moc ti držím palce a kdykoli se na mě můžeš obrátit. Tvůj Mourrison.

Sdílej
 
 

Bojím se prvního sexu

Ahoj Mourrisone, za měsíc mi bude 15 a klukovi, se kterým chodím, je 16. Už spolu chodíme skoro dva roky a on říkal, že by se mnou rád spal. Ale já mám z prvního sexu strašný strach. Co mám dělat?

Na bradavkách se mi dělají pupínky

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se tě zeptat na takovou zvláštní věc. Na bradavkách se mi dělají takové divné pupínky. Když je zkouším vymáčknout, tak to někdy nejde, a jindy z nich teče takový bílý hnis. Je to v pořádku? Anonymka

Jak se změnil čas, nemůžu vstát!

Ahoj Mourrisone, jak se zase změnil čas na letní, tak se kolikrát vůbec nemůžu probudit. I když jdu dřív spát, tak zase nemůžu usnout. Někde jsem slyšela, že už se čas měnit nebude. Jak to tedy je? Gábina

Nerostou mi chlupy a ostatní si myslí, že si je holím

Ahoj, mám 15 a mám problém, že mi vůbec nerostou chlupy na nohou, ale jinde (např. v podpaží) mi rostou a všichni moji kamarádi jich tam mají v mém věku dost a myslí si, že si je holím, ale neholím. Asi je to dáno geneticky, každopádně nemáš nějaký typ na nějaký přípravek, který by mi s tím uměl pomoci? Děkuji za odpovědi.

Co mám dělat, abych byla šťastná?

Ahoj Mourrisone, mám pocit, že nejsem šťastná. Co bys mi poradil, co mám dělat, abych byla šťastná? Ema

Nechci být ve střídavé péči, ale bojím se to rodičům říct

Ahoj Mourrisone, když se rodiče rozvedli, tak se dohodli, že budeme s bráchou ve střídavé péči - jeden týden u jednoho a další u druhýho. Ze začátku se mi to líbilo, ale teď už mi to vadí. Připadám si, že nejsem nikde doma. Hrozně se to bojím rodičům říct, aby si nemysleli, že mám jednoho víc rád než druhýho. Poradíš mi, co mám dělat? Láďa

Mám strach z cestování

Ahoj Mourrisone, nevím, jestli to je jenom strach, anebo fobie, ale strašně se bojím cestovat. A to jakkoli – autem, autobusem i vlakem. Mám tam hrozně nepříjemný pocit a někdy mi i bolí žaludek. Dá se s tím něco dělat? Díky, Bětka

Jdu na školu jen kvůli kamarádce, je to špatně?

Ahoj Mourrisone, jsem strašný introvert a mám jen jednu dobrou kamarádku. Ta se teď hlásí na obchodní akademii, ale já bych raději na gympl. Půjdu ale taky na obchodku, protože nechci být úplně sama mezi novýma spolužákama. Je to špatně? Eliška

Nemáme peníze a máma si pořád bere půjčky

Ahoj Mourrisone, jsem úplně zoufalá, protože vůbec nemáme peníze a máma si bere pořád nějaký půjčky. Žiju jenom s mámou a ségrou. Co mám dělat? Šárka (to není moje jméno, ale bojím se, aby to nepoznali spolužáci, kteří taky čtou ábíčko)

Chtěla bych se stát dětskou psycholožkou

Ahoj Mourrisone, hrozně ráda čtu tvoji poradnu, a proto jsem se rozhodla, že bych se chtěla stát dětskou psycholožkou. Zajímalo by mě, na jaké školy mám jít a taky třeba čeho se děti nejvíce bojí? Díky za odpověď, Bára