Zemřela nám maminka a žijeme u prarodičů

Milý Mourrisone, mně a mé sestře zemřela po porodu maminka (24). Od té doby žijeme u babičky a dědy (62). Tátu vídáme občas. Babičku strašně bolí se o mamince zmiňovat. Děda to skrývá, ale také ho to bolí. Navíc já jí jsem velmi podobná. Jak se říká: po tragédii se rodina semkne dohromady, nebo je rozdělí. Bohužel u nás platí to druhé. Babička se údajně hádá s dědou, protože je ta smrt rozdělila. Už nemají žádné téma k hovoru, už si každý žije v jiném světě. Hádají se kvůli maličkostem (děda většinou vyjede na babičku, když po něm něco chce). Když je napomeneme, aby se nehádali, odpoví nám, že se nehádají. Babička mi řekla, že kdyby nebylo nás, nejspíš by dědu opustila. Už ho nebere jako milujícího manžela, ale jako spolubydlícího (děda nejspíš také tak). Přitom na veřejnosti se chovají, jako kdyby se nic nestalo. Prosím, poradíš mi? Předem děkuji za odpověď. Kristýna, 13 let P.S: Maminka měla dva bratry (30 a 36), mohli by případně pomoci?

Odpověď

Ahoj Kristýno, je mi opravdu moc líto, že jste se sestrou ztratily maminku a že jste ji vlastně ani nemohly poznat. Život nám staví do života někdy hodně kruté a bolestivé překážky a je jen na nás, jak je zvládneme. Babička s dědečkem jsou moc hodní, že se o vás starají a vychovávají vás. Ani pro ně to není jednoduché – přeci jenom už pravděpodobně nejsou nejmladší a navíc ztratili svoji dceru (alespoň tak jsem to z tvého dopisu pochopil). Podle toho co píšeš, se se smrtí nesmířili a z toho důvodu nejsou schopni o vaší mamince povídat. Proto si najděte v rodině někoho jiného (třeba zrovna maminčiny bratry, kteří by vám tímto mohli pomoct), kdo by vám o mamince mohl vyprávět – jaká byla, co jí zajímalo a jaké byly její sny. Jste její dcery a máte s ní hodně společného a povídáním o mamince se vám nejen uleví, ale hodně toho rozmotá a vysvětlí. Babička a dědeček patří do generace, ve které nebylo běžné si o velkých trápeních povídat a nějakým způsobem je řešit. Nechávají si svoji bolest a smutek pro sebe a na vlastní vzájemný život už jim nezbývá mnoho sil. Proto se často hádají a nerozumějí si. S tím ale ty nic neuděláš, jen je můžeš chápat a respektovat. A taky jim pomáhat – přeci jenom mají méně sil, než mladí lidé. Až budeš starší, můžeš jim nabídnout třeba nějakou pomoc u odborníka – o ztrátě milovaného člověka je dobré mluvit a terapeutickým způsobem se s ní vyrovnat, nebo alespoň naučit žít. Moc ti držím palce a kdykoli se na mě můžeš obrátit. Tvůj Mourrison.

Sdílej
 
 

Štve mě jedna holka! Je špatně, že ji netoleruju?

Ahoj Mourrisone, ve třídě máme jednu holku, která je hrozně falešná. Pořád všechny využívá a když jí někdo třeba nechce pomoct, tak je na něj protivná. Hrozně mě štve a nedokážu se sní bavit. Jsem proto špatná, že ji netoleruju? Díky za odpověď, Vanesa.

Líbí se mi holka, která už má kluka, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, nevím, co mám dělat. Strašně se mi líbí jedna holka z vedlejší třídy a chtěl bych s ní chodit. Má to ale jeden háček, ona už má kluka. Prosím, poraď mi. Petr

Někdy jsem ON a někdy ONA, jak to říct ostatním?

Ahoj Mourrisne, nedávno jsem si přiznala, že nejsem úplně holka, i když jsem se tak narodila (jsem tedy občas on, ona i ono, už to je tak rok) a mám i nové jméno. Jedna moje kamarádka to už ví, a tak mi mým novým jménem i říká, jak to ale vyložit ostatním? Obávám se, že by mne nemuseli přijmout, i s jednou kamarádkou to bylo těžké a měsíc mi to nevěřila. Jak jim to říct, když nechci, aby mne vyčlenili z kolektivu? Já si s tím lámu měsíce hlavu sám, budu tedy rád, když pomůžeš.

P.S.: nové jméno je Yasuo(on), nebo pro holku Yass Yass (13 let)

Chtěla bych se vidět s nevlastními sestrami

Ahoj Mourrisone, když ještě můj táta neznal mamku, měl s jinou paní dvě dcery, budu jim říkat Lucka a Kristýna. Mamka měla zas s jiným pánem dceru a syna, budu jim říkat Amálka a Max. Pak se oba rozvedli a dali se dohromady a měli spolu mě. Nejdřív se všichni bavili se všema, ale od začátku bylo jasné, že Lucka s Kristýnou nemají moc rády moji mamku, protože jim prý „nahradila tu jejich". Já chápu, že rozchod rodičů musí být těžký, ale holky v tu dobu byly už dospělé, a chovaly se k moji mamce hnusně, přitom ona jim kupovala dárky a byla na ně hrozně milá, a ony byly extrémně nevděčné. Jednou, když mi bylo devět, jsem s nimi trávila pár dní, ale nebylo to moc příjemné, protože kdykoli jsem třeba udělala něco špatně, tak řekly „jsi jako tvoje máma" což mě jako nevadí, ale chápeš, řekly to v blbou chvíli, a prostě pořád ji pomlouvaly, a mně už to bylo nepříjemné, a zavřela jsem se před nimi asi na hodinu na záchod. Pak si mě vyzvedli rodiče, a já samozřejmě všechno vyžvanila, a od té doby jsem své sestry neviděla. Táta si s nimi potají píše, ale nesmí se to dozvědět máma, což chápu, protože by ji to asi mrzelo, a jako nelíbí se mi, že před ní něco táta tají, ale chápu, že on chce s dcerami kontakt. Lucka už v době kdy jsem tam u nich byla měla dítě, a teď už má poměrně dlouho druhé, které jsem nikdy neviděla, což Kristýna taky. No, a teď jsem se přihlásila poprvé na instagram, a Lucka si toho všimla, a napsala mi, „Anonymko, jsi to ty?" a mně se v tu chvíli strašně rozbušilo srdce a nevěděla jsem, co dělat. Mámě to říct nesmím, táta nebyl doma, tak jsem napsala Maxovi. Ten mi poradil, že se nemusím bát jí napsat jestli chci, a nenapsat, jestli nechci, a že nemám povinnost vše hlásit mámě. Napsaly jsme si pár vět, a ona nabízí, že bychom se mohly potkat. Po asi čtyřech letech. Ale já nevím, co chci. Nevím. Často si na obě sestry vzpomenu, ale jak se chovaly... Chci být věrná mámě, ale zároveň chci vidět děti, kterých jsem teta a které jsem v životě neviděla. Nenávidím je, za to kolik přidaly tátovi starostí, a jak ublížily mámě, ale zároveň jsou to mé sestry a vlastně je asi neznám, tak nemohu moc posuzovat. Co mám dělat? Omlouvám se za ukrutně dlouhý dopis, doufám, že ti nepřidávám až příliš práce. Děkuji moc za odpověď, 13 let.

Brácha se nedostal na školu a rodiče křičí

Ahoj, brácha se nedostal ani na jednu školu. Je třeba druhý pod čarou. Doma nebude klid. Rodiče plaší a křičí. Nikdo si se mnou normálně nepovídá. Prý se měl bratr více připravovat a proč já jsem ho vše nenaučila a nezastala práci učitelů, kteří nedělali skoro nic a to je v pořádku dle rodičů. Máme se snažit sami. Učitelé nás jen dozorují ve škole. To že se spolužačkou učíme celou třídu po škole a často padneme večer jen do postele je prý v pořádku. Jen bych potřebovala ocenit. Že ta škola taky není procházka růžovou zahradou a že se dost s kamarádkou nadřeme. Katka

Rodiče na mě řvou a bijí mě, když přinesu trojku

Ahoj Mourrisone, mám problém se známkama ve škole. Chodím na osmiletý gympl a mám skoro samý jedničky, pár dvojek a tak jednou do dvou měsíců dostanu trojku. Dřív jsem si myslela, že tohle jsou skvělý známky a mnoho lidí je na tom hůř, ale když přinesu domů trojku, tak na mě rodiče hrozně řvou, že se ve škole vůbec nesnažím a vše je mi ukradené. To ale není vůbec pravda, bohužel mi to rodiče nevěří. Já se hrozně snažím, ale je toho prostě hrozně moc, takže mám málo spánku a jsem dost ráda, když spím alespoň 6 hodin. Je toho na mě prostě hrozně moc a většina těch věcí mi zázrakem vychází, ale nemůžu vždy všechno zvládnout. Nejhorší je ale to, že potom, co mě hrozně seřvou a trochu mě zbijou, se v pokoji hrozně celá klepu strachem a stresem a bojím se, že zase přijdou ke mně do pokoje a začnou mi nadávat za všechny moje chyby, co jsem kdy v životě udělala a že jsem hrozně líná a nevděčná a ve škole se vůbec neučím. Je mi z toho hrozně špatně, neustále mám oči zalité slzama, bolí mě hrozně břicho, špatně a zrychleně dýchám, bolí mě hrozně hlava atd. Pak ještě slyším, jak si o mně povídají, jak jsem hrozná, líná, nevděčná, neschopná atd. Úplně mi to pocuchalo moji psychiku. Nemám nikoho jiného, komu bych se svěřila, rodičům jsem zkoušela domluvit, ale jakoby byli jiní lidé, prý nic takového nedělají a jsem hrozná, že si tohle myslím a osočuju je z nějaké mé vymyšlené lži. Klárka, 13 let

Nedokážu si přestat kousat nehty

Ahoj Mourrisone, mám otravný zlozvyk! Pořád si koušu nehty a nemůžu s tím přestat, ani nevím, kdy naposledy jsem si stříhal nehty, furt je jen koušu a nevím, jak se toho zbavit! Byl bych rád, kdybys mi řekl, jak se toho zbavit, díky, Robin, 13 let.

 

Neskutečně se bojím přiznat, že jsem gay

Neskutečně se bojím přiznat, že jsem gay.

Neumím vařit, ale chci překvapit. Jak na to?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych zítra moje rodiče a sestru překvapit a udělat jim oběd. Ale vůbec neumím vařit, poradíš mi něco hodně, ale opravdu hodně jednoduchýho? Díky, Tonča

Měl jsem narozeniny a nikdo si nevzpomněl

Ahoj Mourrisone, včera jsem měl narozeniny a nikdo ve třídě si nevzpomněl. Jako doma jo, ale z kamarádů nikdo. Docela mě to naštvalo. Sebastian