Mám velké deprese a chci zemřít

Ahoj Mourissone, za normálních okolností bych se nesvěřila, protože i když je tvá poradna anonymní, jsem trochu paranoidní a mám strach, že si můj dotaz přečte někdo jiný. Vzhledem k tomu že už nevím, co dělat, jsem se rozhodla, že svůj strach překonám a napíšu ti. Doufám, že alespoň ty mi dokážeš trochu poradit. Trpím depresí. Beru prášky, ale zatím se mi nezdá, že by měly nějaký účinek. Vím, že může trvat dost dlouho, než se účinky projeví, jestli vůbec, ale já prostě nevím, jak to mám do té doby zvládnout. Cítím se hrozně a nevidím v životě smysl. Je pro mě neuvěřitelně těžké najít motivaci skoro k čemukoliv a nic mě nebaví tak jako dřív. Často, vlastně téměř pořád, přemýšlím o sebevraždě. Ještě před nějakou dobou jsem si myslela, že to zkusím zvládnout kvůli lidem, kteří mě mají rádi, protože vím, že by jim to ublížilo. Teď jsem ale dospěla k závěru, že kdybych zemřela, bylo by mi to už jedno. S mojí smrtí by zemřely i moje hodnoty. Přijde mi, že se pohybuji na hraně toho, kdy bych ještě o nějakou pomoc stála, už jen při psaní vedu vnitřní boj, odeslat, nebo smazat? Potřebuji poradit. Co mám dělat, jak to zvládnout? Jak se nedostat do bodu, kdy už mi to všechno bude jedno? Upřímně, je pro mě opravdu těžké vůbec poslat tuhle otázku. Přijdu si pak jako někdo, kdo jen zoufale volá o pozornost. Pokud to tak působí tak se omlouvám. Doufám, že se máš hezky. Pavla 15 let

Odpověď

Ahoj Pavlo, moc děkuji za tvůj neuvěřitelně odvážný a upřímný dopis. Deprese je nemoc jako jakákoli jiná a pomoc s ní ti mohou opravdu jen lékaři. Vždyť zlomenou nohu nebo hnisavou anginu by sis taky nevyřešila tím, že si řekneš, že budeš silná a že to zvládneš. Píšeš správně, že léky – antidepresiva zabírají až po nějaké době (uvádí se dokonce cca 6 týdnů). Nechci tě strašit, ale typ, který bereš, nemusí zabrat vůbec, a lékař bude muset vybrat jiné. Někdy trvá trochu déle, než se vyberou ta správná - ale neboj, existují. Do té doby ti mohou lékaři pomoc jinými podpůrnými prostředky. Ale má to jednu podmínku – musíš s lékařem (psychologem a psychiatrem) mluvit upřímně a o všech pocitech jim povědět. Jen tak poznají, jak je situace vážná. Za svoji nemoc nemůžeš a věř, že jen co se najdou správné léky (které nemusíš brát celý život, neboj), zjistíš, kolik krásy, radosti a lásky je na světě. Teď jsi v situaci, kdy nic z toho nevidíš a necítíš – je to normální, věř mi. Způsobuje to ta nemoc. A nejde se k ničemu nutit. Člověka se zlomenou nohou také nenutí k běžeckému závodu. Pokud ti nebude vyhovovat lékař, ke kterému chodíš, neboj se klidně požádat maminku, abyste našli jiného. Důvěra mezi pacientem a lékařem je tady nesmírně důležitá. Držím ti palce a kdykoli mi napiš. Mourrison

Sdílej
 
 

Mám ráda kamaráda víc než jako kamaráda, co s tím?

Ahoj Mourrisone, mám jednoho kamaráda, se kterým chodím pořád ven, jsme spolu skoro pořád. Asi před týdnem jsem si uvědomila, že ho mám asi víc ráda než kamaráda a teď nevím, co mám dělat dál. Bude to takový divný s ním zase chodit pořád ven. Co mám dělat, když s ním chci začít chodit. To se mám začít chovat jinak? A jak? Promiň, jestli je ten dopis zmatený. Dík, Zdenka

Jak se stát kosmetičkou?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych být kosmetičkou, ale nevím, na jakou mám jít školu a co všechno musím umět a znát. Poradíš mi, prosím? Dík, Jitka

Co je Nobelova cena a můžu ji získat?

Ahoj Mourrisone, nedávno jsem slyšel v televizi, že někdo získal Nobelovu cenu za mír. Co to vlastně znamená a můžu ji taky někdy získat, když se budu hodně snažit v nějakým oboru? Dík za info. David

Stydím se jít k psychologovi a psychiatrovi

Ahoj Mourrisone, mám nějaký problémy, o kterých tady nechci mluvit, ale máma mě kvůli tomu objednala k psychiatrovi a pak že musím i psychologovi. Strašně se stydím to říct ve třídě, až budu chybět a budou se mě ptát proč. Co jim mám říct?

Jak mám rodině vysvětlit, že mě baví něco jiného?

Ahoj Mourrisone, asi nejsem normální, ale mám pocit, že jsem úplně jiný než můj brácha a rodiče. Oni chtějí pořád někde cestovat, něco objevovat, rádi chodí na túry, dělají všechny možný sporty a mě tohle vůbec, ale opravdu vůbec nebaví. Nejraději si čtu anebo dělám něco na počítači. Ale oni mě pořád nutí být s nimi a já jsem potom otrávenej. Jak jim to mám vysvětlit, že mě baví něco jinýho? Lukáš (14 let)

Jak si mám prosadit, co chci?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych od tebe poradit s takovou jednou věcí. Mám tři nej kamarádky a je nám spolu fakt dobře. Ale je pravda, že jedna věc mě trápí. Vždycky si řekneme, co druhý den podnikneme a pak to děláme. Ještě jsme ale nikdy nedělaly to, co chci já a já nevím, jak si to mám prosadit, nebo jak to mám říct, aby mě taky někdy respektovaly. Díky, Denisa (13 let)

Máma se se mnou chce pořád mazlit a mně je to nepříjemné

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Jsem s mámou sám, protože se naši rozvedli a moje máma se chce se mnou pořád mazlit. Já ji nechci naštvat nebo urazit, ale není mi to příjemný. Taky se bojím, aby jí to nebylo líto, tak to vždycky nějak protrpím. Mám jí říct, že to nemám rád? Aleš, 11 let

Když někdo něco udělá, odskáče to celá třída

Zdravím Mourri, chtěla jsem se zeptat na něco, co mně velice trápí, a myslím, že tohle je to místo, kde mi někdo poradí. Jsem na střední prvním rokem, a moje nová třída se chová hrozně. Zrovna dneska jsme se bavili na třídním groupchatu, kde je i učitel a oni se chovali hrozně, to také není poprvé, vždy když někdo něco udělá, odskáče to celá třída, a dneska v tom group chatu jsme naštvali třídního natolik, že skupinu zrušil, Myslím, že hned v pondělí nás seřve a za pár studentů to jako vždy odskáčou i ti, co za nic nemůžou, a já se na to nemůžu dívat. Mám momentálně vybitý mobil (píšu přes laptop) a nemám u sebe nabíječku, ale hned jak si ho nabiju, třídnímu chci poslat zprávu a omluvit se (já jsem tam nenapsala nic, co by ho mohlo naštvat, ale i tak za ostatní se chci omluvit). Můžeš mi poradit, jak třídu přijmout, aby začala školu a učitele respektovat. Vypadá to tam jak v ZOO a už jsme známí jak nejhorší třída a je mi z toho na blití, jak je mi trapně. Děkuji předem za odpověď. Eliška, 15 let

Mám se plést do sporů spolužáků?

Ahoj Mourrisone, Mohu se samozřejmě mýlit, ale mám pocit, že teď jsem ve fázi svého života, kdy už se ze mě stává člověk, kterým budu už po zbytek svého života. Jakoby že teď se mi už tvoří osobnost, kterou budu mít v dospělosti. Že už nejsem dítě, které si tvoří názory podle jiných, ale spíš uvažuji sama podle sebe. A mám osobnost bojovnice za lidská práva. Ve smyslu, že opravdu už teď hrozně moc pořád lidi obhajuju a hrozně chci spravedlnost. Ne žádná radikální aktivistka, jen prostě to mám v osobnosti, že mi není jedno, jak se lidi k jiným chovají. To je ale zásadní problém v této době na druhým stupni základní školy. Plno šikany, rasistických a nevhodných vtipů a obecně plno hloupých dospívajících. Třeba moji spolužáci furt říkají "n word" a mě to strašně štve. Šikanují mého spolužáka s nadváhou, dělají si srandu a odstrkují kluka, který na ně není dost "maskulinní" nebo co já vím, chovají se hnusně úplně ke všem a mně to nepřijde v pořádku. Kdykoli něco hnusného řeknou nebo napíšou, já jim napíšu, ať už to nedělají. A teď mě hrozně moc lidí nemá rádo za to, že se prý do věci moc pletu a nejsem prostě jako všichni ti ostatní, kteří předstírají, že to je v pořádku. Ten spolužák s nadváhou má seriózní psychický problémy, a ten spolužák, který se chová jako holka je neustále smutný, protože ho odstrkují. Jsem přesvědčena, že je správně se do toho "plést", protože jinak to nemusí dopadnout dobře. Ale co já vím, třeba je lepší se do toho neplést? Prostě opravdu nevím co dělat.

Kamarádka mi řekla, že je nebinární a já nevím, co to je

Ahoj Mourrisone, kamarádka mi včera řekla, že je nebinární a já nevím, co to je a nechci se ztrapnit a ptát se jí. Sylva