Ahoj Mourissone, za normálních okolností bych se nesvěřila, protože i když je tvá poradna anonymní, jsem trochu paranoidní a mám strach, že si můj dotaz přečte někdo jiný. Vzhledem k tomu že už nevím, co dělat, jsem se rozhodla, že svůj strach překonám a napíšu ti. Doufám, že alespoň ty mi dokážeš trochu poradit. Trpím depresí. Beru prášky, ale zatím se mi nezdá, že by měly nějaký účinek. Vím, že může trvat dost dlouho, než se účinky projeví, jestli vůbec, ale já prostě nevím, jak to mám do té doby zvládnout. Cítím se hrozně a nevidím v životě smysl. Je pro mě neuvěřitelně těžké najít motivaci skoro k čemukoliv a nic mě nebaví tak jako dřív. Často, vlastně téměř pořád, přemýšlím o sebevraždě. Ještě před nějakou dobou jsem si myslela, že to zkusím zvládnout kvůli lidem, kteří mě mají rádi, protože vím, že by jim to ublížilo. Teď jsem ale dospěla k závěru, že kdybych zemřela, bylo by mi to už jedno. S mojí smrtí by zemřely i moje hodnoty. Přijde mi, že se pohybuji na hraně toho, kdy bych ještě o nějakou pomoc stála, už jen při psaní vedu vnitřní boj, odeslat, nebo smazat? Potřebuji poradit. Co mám dělat, jak to zvládnout? Jak se nedostat do bodu, kdy už mi to všechno bude jedno? Upřímně, je pro mě opravdu těžké vůbec poslat tuhle otázku. Přijdu si pak jako někdo, kdo jen zoufale volá o pozornost. Pokud to tak působí tak se omlouvám. Doufám, že se máš hezky. Pavla 15 let