Volám o pomoc, ale marně

Zdravím Mourrisone. už delší dobu potřebuji s někým probrat moje problémy a vážně nevím, co si mám počít. Je jich tu hned několik, ale ač jsem si od rodičů několikrát zažádala psychologa, jako odpověď jsem dostala akorát to, že jsem už přece v pořádku, protože se nehádáme. Pro kontext, s rodiči jsem mívala dříve, tipuji ještě 2 měsíce zpátky, velké hádky, které několikrát vyvrcholily i do násilné podoby. Moje matka se přede mnou během nich také celkem dvakrát snažila zabít před očima, a vše mi dávala za vinu. Od té doby, co beru antidepresiva, se naše hádky neopakovaly, avšak když se k nim směřuje, chytnu neskutečný záchvat paniky, většinou se začnu klepat, bouchat se do hlavy nebo se snažím řvát, ale nejde to. Mám diagnostikované pouze úzkostné deprese, což znamená, že každý den beru spoustu prášků, které mě utlumují, ale i tak se tyto stavy objevují. Prášky mám zhruba 3 měsíce, sama jsem si všimla hned několik pokroků, jako to, že už nemám mé stavy tak často. Ale za to, když se jen něco malého pokazí, chci si co nejdřív a čímkoliv ublížit. Nevím, jak to mám vysvětlit rodičům, protože mě nikdy nepochopí. Vždy, když jim řeknu, že se nesnáším, že si nikdy nenajdu žádné kamarády, že jsem ošklivá, celkově mám vybudovanou velkou nenávist vůči sobě, ale na to mi to akorát vyvrátí a nazvou to ,,teenagerské problémy,,. Nesnáším se za to, nevím co se sebou, vypadám strašně, mám sotva dvě kamarádky, protože všechny jsem odstřihla. Dříve jsem měla spoustu kamarádů na internetu, ale kvůli těm všem problémům co mám, jsem je musela odstřihnout, neuvěřitelně si to vyčítám a přijdu si jako strašný člověk. Ale nemůžu se k nim vrátit. Připomíná mi to, kdy jsem se měla nejhůř v životě a textování mi často způsobuje panické záchvaty. Mám strach, určitě si nikdy nenajdu někoho, kdo by mě měl rád, proč by mě vůbec měl rád? Nic nezvládnu udělat pořádně, je mi vše jedno, špatně se učím, špatně jím, mám podváhu, jsem až moc hubená a do toho ještě hnusná, takhle si v životě nikoho nenajdu. Nechci být sama, jsem neustále sama a mám z toho hrůzu, určitě takhle budu do konce života, protože kdo by se se mnou bavil. Opravdu si říkám, že by bylo mnohem lepší to ukončit. Můj stav se vůbec nezlepšuje, i když to na oko vypadá, že ano. To se mám neustále řezat a hádat se s rodiči, abych jim dokázala, že potřebuju pomoct? Nevím, nevím co se sebou. Kéž bych věděla, co mám dělat. Omlouvám se, že to sem píšu, jen už skutečně nevím, co mám dělat, může se to vůbec ještě zhoršit? Tady už budu končit, ještě jednou se omlouvám.

Odpověď

Milá anonymko, nemáš vůbec proč se omlouvat. Jsem moc rád, že jsi mi napsala takový upřímný a otevřený dopis. I když mi je z něho smutno. Věř mi, že každý z nás v životě prochází obdobím, kdy je tzv. všechno špatně, má pocit, že ho nikdo nemá rád a nevidí světýlko na konci tunelu. Zkus si vzpomenout na chvíle, kdy jsi byla spokojená a šťastná a věř, že se zase vrátí. I na sobě si najdi vlastnosti (a že jich bude!), kterých si ceníš – např. umíš naslouchat kamarádům, umíš poradit, nabídneš pomoc, jsi upřímná. Věř mi, že se najdou lidé, kteří si jich budou nadevše vážit. Vyhýbej se všem situacím, které by tě mohly rozrušit (hádky s rodiči, kontakty s nepříjemnými kamarády a tak). Podle toho, jak svoje stavy popisuješ (a hlavně si je uvědomuješ), si myslím, že by bylo dobré navštěvovat psychologa. On ti poradí, jak s nimi pracovat. A hlavně časem naleznete jejich příčiny a zdroje. Píšeš, že rodiče tě v tom nepodporují. Svěř se s tím nějakému dospělému, kterému věříš – prarodičům, učiteli, školní psycholožce nebo třeba mamince kamarádky. Věřím, že se mezi nimi najde někdo, kdo ti pomůže. A kdyby ne, zajdi si za svým lékařem (pediatrem) a pověz mu všechno, co jsi mi napsala. Budu moc rád, když mi napíšeš, jak to dopadlo. Mourrison

Sdílej
 
 

Mám strach, že nebudu moct mít děti

Ahoj Mourrisone, možná ti to bude připadat hloupé, ale já mám strach, že třeba nebudu moct mít děti. Mám je strašně moc ráda a chtěla bych mít alespoň tři. Promiň mi, že ti píšu, ale občas se s tím opravdu trápím. Julie

Nesnáším gaye, je to v pořádku?

Ahoj Mourrisone, nemůžu si pomoct, ale fakt nesnáším gaye. Děsně mně vaděj. Je to v pořádku? Mám na to nárok?

Nechci jezdit každý víkend na chatu

Ahoj Mourrisone, už je zase jaro a my až do podzimu budeme jezdit každej víkend na chatu, kde mě to děsně nebaví. Máma si pořád dělá něco na zahradě a táta na chatě a já se nudím. Nechci tam jezdit, ale musím. Co mám dělat? Mirek

Nesnesu mlaskání rodičů

Ahoj Mourrisone, mám takový hodně zvláštní problém. Kdykoli večeřím s rodiči, nedokážu snést mlaskání, nebo jakékoli jiné zvuky. Vadí mi to i třeba u kamarádů, ale u rodičů je to natolik, že mě bolí hlava, a jsem neuvěřitelně vzteklá. To pak samozřejmě zničí atmosféru. Vždycky se snažím dýchat a nevnímat to, ale prostě to nedokážu. Když jsem byla mladší, snažila jsem se na to mámu nějak citlivě upozornit, ale ona mi jen vynadala, že je moc pozoruju. Tohle zní opravdu blbě, ale já to prostě nesnesu. Moc se omlouvám za divný dopis, děkuju moc za odpověď.

Jak poznám, že se líbím holce ze školy?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se na něco zeptat. Myslím, že se ve škole líbím jedné holce. Ona chodí do 8. třídy, tedy je ode mě mladší o rok. Když se na ni kouknu, tak občas se koukne na mě. Vyprávěl jsem si s ní jenom jednou, když mi podávala knihu. Děkuji Alex

Bojím se jít k zubaři, ale bolest už nevydržím

Ahoj, bolí mě zub (jedna ze stoliček na levé straně), bolí mě, když jím, nebo když se toho dotknu prstem. Rodičům jsem to neřekl, protože nesnáším trhání zubů. Nevíš, co s tím? Díky anonym 13 let

Mourrisone, funguje ještě tvoje Listárna?

Ahoj Mourrisone, funguje ti ještě listárna? Mohu ti něco napsat?

Co je to gaslighting?

Ahoj Mourrisone, přicházím ti sem položit docela pro mne důležitý dotaz. Dokážeš tu děckám vysvětlit nebo přiblížit, co je to gaslighting? Popřípadě, pokud by přišli na to, že ho zažívají; co mají dělat? Pro osvětu ostatních. Díky čtenář

Kamarádku týrá máma

Ahoj Mourrisone, ani nevím, jak se to stalo, ale začala jsem si psát s takovou holkou ze školy, kterou teda znám už dost dlouho, ale nikdy jsme se nebavily. No, a ona mi překvapivě fakt hodně přes zprávy věří, i když o mně absolutně nic neví, přijde mi to trochu zvláštní. Svěřila se mi, i když to asi nebylo moc tajemství, že jsou její rodiče rozvedeni. No, a včera mi napsala, že ji její mamka chce poslat na nějakou jednodenní výpravu na vodě či co, a že ona tam nechce, protože ty lidi tam zná a prý jsou fakt zlí a že ji jednou hodili v oblečení do ledový vody a tak, a ona se mezi nimi necítí dobře, protože ji neberou do kolektivu, a navíc je to na její narozeniny, které ona nechce takhle trávit. Tak jsem jí řekla, ať to mamce nějak rozumně vysvětlí, že to určitě pochopí, ale ona mi odepsala, že to zkoušela, ale že jí ta mamka vyhrožovala, že ji zmlátí, a že se s ní nemá hádat. Prý, že o ní jednou její mamka rozbila vařečku, no a prostě ji mlátí. Ta holka se cítí fakt blbě a řeže se, ale nedělá to pro pozornost nebo cokoli takového, ale aby mohla do nemocnice, aby její mamka si uvědomila, jak jí ubližuje. Já nevím, co mám dělat. Vím, že je blbé lidi takto podezírat, a já jí to věřím, ale co když si vymýšlí? Nebo přehání? Hlavně, já neznám ji, ani její mamku, nic o ní nevím, a chci jí pomoct, ale nevím jak. Řekla bych jí, ať jde ke školní psycholožce, ale ta „vyšetřuje" jen když rodiče podepíšou nějaký papír, což je naprosto stupidní. Taky jsem jí napsala, že by mohla zavolat na linku bezpečí, ale ona nechce, aby na její mamku zavolali policii, protože to by pak musela bydlet s tátou, který jí ale nedokáže zaplatit školné, a teď ji cituji „asi mi víc záleží na mé budoucnosti než na zdraví". No prostě fakt netuším, a omlouvám se za ultra dlouhý dopis, prosím pomoz! Děkuju moc.

Nechci jezidt za babičkou, pořád na mě něco vidí

Ahoj Mourrisone, poraď mi prosím, co mám říct našim, protože nechci jezdit za babičkou. Pořád na mě něco vidí – že jsem líná, tlustá, že nemám kamarádky a to říká pořád. Co mám dělat? Děkuju za radu, Lenka.