Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Odpověď

Milá anonymko,

děkuji ti moc za upřímný a otevřený dopis, ve kterém jsi krásně a trefně popsala to, co teď prožívá mnoho holek a kluků ve tvém věku. Pomalu přestáváte být dětmi, dospíváte, a hlavně začínáte vidět život vlastníma očima (a ne očima rodičů) – zkrátka začínáte si na všechno kolem vás utvářet svůj vlastní názor.

Ten je samozřejmě více podobný všem vašim vrstevníkům, proto se vám spolu lépe probírají vaše starosti, problémy, ale i radosti. A na to si někteří rodiče nechtějí zvyknout, pravděpodobně ani tvoje. Nechtějí si připustit, že z jejich malé, roztomilé holčičky vyrůstá slečna. Což samozřejmě neznamená, že bys neměla rodiče pořád stejně ráda., jen ve tvém životě bude dostávat prostor stále více a více lidí.

Co dělat?

Být tebou, tak si s rodiči v klidu promluvím. Řekni jim, že je máš moc ráda a vážíš si všeho, co pro tebe dělají a že s tebou chtějí trávit čas. Ty chceš samozřejmě taky, ale že tady jsou i tví kamarádi, se kterými jsi ráda.

Zkuste se třeba domluvit na určitých dnech, kdy budete pohromadě, a jiné dny si nech pro sebe a své záliby. V žádném případě si nevyčítej, že bys někoho zklamávala nebo byla nevděčná – jen se zkrátka měníš a osamostatňuješ a rodiče to budou muset přijmout. Mourrison

Jak přimět rodiče, aby mi více věřili?

U nás doma není nikdy klid

Sdílej

19. dubna 2023

Parta mě nutí pít pivo, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, jsem teď u prázdninách u babičky (a budu tu do konce prázdnin) a máme tu docela fajn partu. Je tu ale jedna věc, oni večer pijou pivo, a protože já nechci (nechutná mi), tak mi říkaj, že trhám partu. Ale já ji nechci trhat, ale taky nechci pít. Co mám dělat? Dík za radu, Pavel.

Vyměnil jsem prášky na depresi za marihuanu

Zdravím, je mi 14 let, v dubnu jsem byl diagnostikován depresí. Od té doby jsem bral prášky, které jsem asi tak po měsíci přestal brát, protože jsem byl věčně unavený a necítil se v kůži, necítil jsem žádné emoce. Od prázdnin každý večer kouřím marihuanu, cítím se mnohem líp, a přijde mi, že mi to pomohlo víc než prášky. Mohu marihuanu kouřit dál? Přijde mi to jako skvělá alternativa než do sebe cpát chemii.

Musím dělat, co chce kamarád, jinak se mnou nemluví

Ahoj Mourrisone, mám kamaráda, se kterým mi bylo vždycky dobře, ale teď mám pocit, že pořád musím dělat, co chce on, když se o něčem bavíme, tak s ním musím souhlasit, jinak křičí, a když mám jiný názory, tak se rozčiluje nebo se mnou nemluví. Chtěl bych, aby to bylo jako dřív, ale nevím jak. Nemáš nějakou radu, Dík, Ota

Archív