Táta mě mlátí, ve škole se mi posmívají. Řežu se a chci z domova!
Ahoj Mourrisone, prosím pomoc mi, nevím, co mám dělat a nemám nikoho, komu bych se svěřila. Jsem holka, 12 let a kluci si ze mě furt dělají srandu asi tak rok nebo dva, někdy mají jen hloupé poznámky ale minulý rok po mě i házeli různé papírky s no... ne moc milým textem nebo se sešli a posmívali se mi za moje kresby (a to i kluci, který jsem nikdy neviděla). Snažila jsem se to říct tátovi (matku nemám), ale ten mi jen řekl, že dokud mě nemlátí, tak že je to v pořádku, a že to jen přeháním. Letos to začala „řešit" učitelka ale v podstatě i řekla, je to má vina, a že si za to můžu sama. Jeden den jsem to už nedala a zhroutila jsem se na záchodech, o čem se pak učitelka dozvěděla, a tak trochu zmírnila a byla víc milá, ale i když mě donutila jít příští den do školy s tím, že dostanou 2 z chování atd, tak se jen museli neupřímně „omluvit" před třídou, ale to to jen zhoršilo. Doma to není o moc lepší, žijeme v 1 domě, ale máme to tu rozdělený na 3 byty, v jednom bydlí strýc a na vrchním patře spím já, ve 3. otec společně s takovou zlou ženskou, s kterou má styk a která tu bydlí 2 roky zadarmo. U táty funguje vše v pořádku, ale nám (já + strýc) tu nejde teplá voda, topení, zásuvky, strop je taky celkem v háji a praskají nám tu zdi, já musím spát na posteli, která je rozbitá a bolí mě z toho záda. Táta se vždy opije nebo zhulí a pak mě nadává, vyhazuje tu jeho ženskou z domu, nebo mě začne mlátit, jednou se to zvrtlo, ji vyhodil a do mě začal kopat, tak mě řekla, ať přes můj mobil zavolám policii a říkala mi, co jim říct. Obrátila to proti mně, aby mě dostala z domu, zamkl se u nich (jen on) na 3 dny a já jsem musela lízt oknem pro svačinu do školy nebo jen jídlo pro nás či pro její make-up. Nezvládám to, tohle se děje pořád. Ve škole se mi začaly smát i holky, a kdyby to skončilo jen u slov. Jsem beznadějná, nejradši bych utekla z domu a ztratila se, abych nemusela za spolužákama. Hroutím se a někdy, když musím jít do školy, tak si vymýšlím, že je mi špatně, abych tam nemusela, chodím v hodině tak často na záchod, protože to ve třídě nezvládám (a taky se tam řežu), až že se mě začala učitelka ptát, jestli nemám problémy s močákem, jak jsem zmínila, řežu si ruce a všem, kdo se ptá, tak říkám, že mě poškrábala kočka, doma si toho nikdo nevšiml. Přemýšlím, jak snadné by to bylo, kdybych tu už nebyla, nemusela bych nic řešit a možná by si i uvědomili, že mě mají rádi, no jsem asi jen naivní, haha. Prostě jen chci pryč. Řežu se, už jen proto, že nemám nic dělat a taky mě to trochu baví – lidi se někdy aspoň trochu zajímají. Prosím o jakoukoliv radu či pomoc. Děkuji
Odpověď
Milá anonymko,
je mi opravdu moc líto, co prožíváš a jak se cítíš. Z tvého dopisu cítím upřímnou zoufalost, touhu po přijetí, touhu po lásce a touhu po klidném a láskyplném domově. Na všechno, co jsem vyjmenovala, máš právo.
Píšeš, že ti je dvanáct let, takže do dospělosti, kdy si budeš moct zařídit život po svém, ti schází ještě šest let. Na jednu stranu to uteče jako voda, ale stranu druhou je nutné, aby těch šest let vypadalo jinak, než jak popisuješ. Proto je nesmírně důležité s tím začít něco dělat.
Může to být týrání
Podle toho, co jsi popisovala, nevím, jestli má smysl si s tatínkem v klidu promluvit a povědět mu, jak se doma cítíš, po čem toužíš a co chceš. Protože pokud nevidí a neví, že nemáš přístup k topení, k elektrickým zásuvkám a teplé vodě, mohli bychom to už klidně nazvat „týrání svěřené osoby“.
Nemusíš trpět! •
Pixabay
S tím by ses opravdu měla svěřit buď někomu dospělému, kterému věříš, anebo se obrátit třeba na Linku bezpečí (telefon: 116 11). Vůbec nejlepší bude, když se podíváš na webovou stránku www.pravonadetstvi.cz, kde najdeš konkrétní telefonní čísla na konkrétní krizové linky v konkrétních městech. Neboj se, vše je absolutně anonymní.
Nemusíš trpět!
Uvědom si, že nemusíš trpět, nemusíš snášet věci, které tě poškozují, nemusíš žít v nevyhovujících podmínkách – ale musíš se s tím někomu svěřit. Vím, že to není jednoduché, že to chce opravdu hodně odvahy, ale věř tomu, že to stojí za to. Uleví se ti, hodní lidé ti pomohou a bude líp.
Moc ti držím palce a budu moc rád, když mi napíšeš, jak se tvoje situace doma řeší. Mourrison
Potřebuješ pomoc a poradit?
Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď. Mourrison odpovídá postupně na všechny dotazy. Na každého se dostane!
Ahoj Mourrisone, nedávno jsem slyšel v televizi, že někdo získal Nobelovu cenu za mír. Co to vlastně znamená a můžu ji taky někdy získat, když se budu hodně snažit v nějakým oboru? Dík za info. David
Ahoj Mourrisone, mám nějaký problémy, o kterých tady nechci mluvit, ale máma mě kvůli tomu objednala k psychiatrovi a pak že musím i psychologovi. Strašně se stydím to říct ve třídě, až budu chybět a budou se mě ptát proč. Co jim mám říct?
Ahoj Mourrisone, asi nejsem normální, ale mám pocit, že jsem úplně jiný než můj brácha a rodiče. Oni chtějí pořád někde cestovat, něco objevovat, rádi chodí na túry, dělají všechny možný sporty a mě tohle vůbec, ale opravdu vůbec nebaví. Nejraději si čtu anebo dělám něco na počítači. Ale oni mě pořád nutí být s nimi a já jsem potom otrávenej. Jak jim to mám vysvětlit, že mě baví něco jinýho? Lukáš (14 let)
Ahoj Mourrisone, chtěla bych od tebe poradit s takovou jednou věcí. Mám tři nej kamarádky a je nám spolu fakt dobře. Ale je pravda, že jedna věc mě trápí. Vždycky si řekneme, co druhý den podnikneme a pak to děláme. Ještě jsme ale nikdy nedělaly to, co chci já a já nevím, jak si to mám prosadit, nebo jak to mám říct, aby mě taky někdy respektovaly. Díky, Denisa (13 let)
Máma se se mnou chce pořád mazlit a mně je to nepříjemné
Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Jsem s mámou sám, protože se naši rozvedli a moje máma se chce se mnou pořád mazlit. Já ji nechci naštvat nebo urazit, ale není mi to příjemný. Taky se bojím, aby jí to nebylo líto, tak to vždycky nějak protrpím. Mám jí říct, že to nemám rád? Aleš, 11 let
Zdravím Mourri, chtěla jsem se zeptat na něco, co mně velice trápí, a myslím, že tohle je to místo, kde mi někdo poradí. Jsem na střední prvním rokem, a moje nová třída se chová hrozně. Zrovna dneska jsme se bavili na třídním groupchatu, kde je i učitel a oni se chovali hrozně, to také není poprvé, vždy když někdo něco udělá, odskáče to celá třída, a dneska v tom group chatu jsme naštvali třídního natolik, že skupinu zrušil, Myslím, že hned v pondělí nás seřve a za pár studentů to jako vždy odskáčou i ti, co za nic nemůžou, a já se na to nemůžu dívat. Mám momentálně vybitý mobil (píšu přes laptop) a nemám u sebe nabíječku, ale hned jak si ho nabiju, třídnímu chci poslat zprávu a omluvit se (já jsem tam nenapsala nic, co by ho mohlo naštvat, ale i tak za ostatní se chci omluvit). Můžeš mi poradit, jak třídu přijmout, aby začala školu a učitele respektovat. Vypadá to tam jak v ZOO a už jsme známí jak nejhorší třída a je mi z toho na blití, jak je mi trapně. Děkuji předem za odpověď. Eliška, 15 let
Ahoj Mourrisone, Mohu se samozřejmě mýlit, ale mám pocit, že teď jsem ve fázi svého života, kdy už se ze mě stává člověk, kterým budu už po zbytek svého života. Jakoby že teď se mi už tvoří osobnost, kterou budu mít v dospělosti. Že už nejsem dítě, které si tvoří názory podle jiných, ale spíš uvažuji sama podle sebe. A mám osobnost bojovnice za lidská práva. Ve smyslu, že opravdu už teď hrozně moc pořád lidi obhajuju a hrozně chci spravedlnost. Ne žádná radikální aktivistka, jen prostě to mám v osobnosti, že mi není jedno, jak se lidi k jiným chovají. To je ale zásadní problém v této době na druhým stupni základní školy. Plno šikany, rasistických a nevhodných vtipů a obecně plno hloupých dospívajících. Třeba moji spolužáci furt říkají "n word" a mě to strašně štve. Šikanují mého spolužáka s nadváhou, dělají si srandu a odstrkují kluka, který na ně není dost "maskulinní" nebo co já vím, chovají se hnusně úplně ke všem a mně to nepřijde v pořádku. Kdykoli něco hnusného řeknou nebo napíšou, já jim napíšu, ať už to nedělají. A teď mě hrozně moc lidí nemá rádo za to, že se prý do věci moc pletu a nejsem prostě jako všichni ti ostatní, kteří předstírají, že to je v pořádku. Ten spolužák s nadváhou má seriózní psychický problémy, a ten spolužák, který se chová jako holka je neustále smutný, protože ho odstrkují. Jsem přesvědčena, že je správně se do toho "plést", protože jinak to nemusí dopadnout dobře. Ale co já vím, třeba je lepší se do toho neplést? Prostě opravdu nevím co dělat.
Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?
