Táta mě mlátí, ve škole se mi posmívají. Řežu se a chci z domova!
Ahoj Mourrisone, prosím pomoc mi, nevím, co mám dělat a nemám nikoho, komu bych se svěřila. Jsem holka, 12 let a kluci si ze mě furt dělají srandu asi tak rok nebo dva, někdy mají jen hloupé poznámky ale minulý rok po mě i házeli různé papírky s no... ne moc milým textem nebo se sešli a posmívali se mi za moje kresby (a to i kluci, který jsem nikdy neviděla). Snažila jsem se to říct tátovi (matku nemám), ale ten mi jen řekl, že dokud mě nemlátí, tak že je to v pořádku, a že to jen přeháním. Letos to začala „řešit" učitelka ale v podstatě i řekla, je to má vina, a že si za to můžu sama. Jeden den jsem to už nedala a zhroutila jsem se na záchodech, o čem se pak učitelka dozvěděla, a tak trochu zmírnila a byla víc milá, ale i když mě donutila jít příští den do školy s tím, že dostanou 2 z chování atd, tak se jen museli neupřímně „omluvit" před třídou, ale to to jen zhoršilo. Doma to není o moc lepší, žijeme v 1 domě, ale máme to tu rozdělený na 3 byty, v jednom bydlí strýc a na vrchním patře spím já, ve 3. otec společně s takovou zlou ženskou, s kterou má styk a která tu bydlí 2 roky zadarmo. U táty funguje vše v pořádku, ale nám (já + strýc) tu nejde teplá voda, topení, zásuvky, strop je taky celkem v háji a praskají nám tu zdi, já musím spát na posteli, která je rozbitá a bolí mě z toho záda. Táta se vždy opije nebo zhulí a pak mě nadává, vyhazuje tu jeho ženskou z domu, nebo mě začne mlátit, jednou se to zvrtlo, ji vyhodil a do mě začal kopat, tak mě řekla, ať přes můj mobil zavolám policii a říkala mi, co jim říct. Obrátila to proti mně, aby mě dostala z domu, zamkl se u nich (jen on) na 3 dny a já jsem musela lízt oknem pro svačinu do školy nebo jen jídlo pro nás či pro její make-up. Nezvládám to, tohle se děje pořád. Ve škole se mi začaly smát i holky, a kdyby to skončilo jen u slov. Jsem beznadějná, nejradši bych utekla z domu a ztratila se, abych nemusela za spolužákama. Hroutím se a někdy, když musím jít do školy, tak si vymýšlím, že je mi špatně, abych tam nemusela, chodím v hodině tak často na záchod, protože to ve třídě nezvládám (a taky se tam řežu), až že se mě začala učitelka ptát, jestli nemám problémy s močákem, jak jsem zmínila, řežu si ruce a všem, kdo se ptá, tak říkám, že mě poškrábala kočka, doma si toho nikdo nevšiml. Přemýšlím, jak snadné by to bylo, kdybych tu už nebyla, nemusela bych nic řešit a možná by si i uvědomili, že mě mají rádi, no jsem asi jen naivní, haha. Prostě jen chci pryč. Řežu se, už jen proto, že nemám nic dělat a taky mě to trochu baví – lidi se někdy aspoň trochu zajímají. Prosím o jakoukoliv radu či pomoc. Děkuji
Odpověď
Milá anonymko,
je mi opravdu moc líto, co prožíváš a jak se cítíš. Z tvého dopisu cítím upřímnou zoufalost, touhu po přijetí, touhu po lásce a touhu po klidném a láskyplném domově. Na všechno, co jsem vyjmenovala, máš právo.
Píšeš, že ti je dvanáct let, takže do dospělosti, kdy si budeš moct zařídit život po svém, ti schází ještě šest let. Na jednu stranu to uteče jako voda, ale stranu druhou je nutné, aby těch šest let vypadalo jinak, než jak popisuješ. Proto je nesmírně důležité s tím začít něco dělat.
Může to být týrání
Podle toho, co jsi popisovala, nevím, jestli má smysl si s tatínkem v klidu promluvit a povědět mu, jak se doma cítíš, po čem toužíš a co chceš. Protože pokud nevidí a neví, že nemáš přístup k topení, k elektrickým zásuvkám a teplé vodě, mohli bychom to už klidně nazvat „týrání svěřené osoby“.
Nemusíš trpět! •
Pixabay
S tím by ses opravdu měla svěřit buď někomu dospělému, kterému věříš, anebo se obrátit třeba na Linku bezpečí (telefon: 116 11). Vůbec nejlepší bude, když se podíváš na webovou stránku www.pravonadetstvi.cz, kde najdeš konkrétní telefonní čísla na konkrétní krizové linky v konkrétních městech. Neboj se, vše je absolutně anonymní.
Nemusíš trpět!
Uvědom si, že nemusíš trpět, nemusíš snášet věci, které tě poškozují, nemusíš žít v nevyhovujících podmínkách – ale musíš se s tím někomu svěřit. Vím, že to není jednoduché, že to chce opravdu hodně odvahy, ale věř tomu, že to stojí za to. Uleví se ti, hodní lidé ti pomohou a bude líp.
Moc ti držím palce a budu moc rád, když mi napíšeš, jak se tvoje situace doma řeší. Mourrison
Potřebuješ pomoc a poradit?
Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď. Mourrison odpovídá postupně na všechny dotazy. Na každého se dostane!
Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče
Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina
Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat, co mám dělat, mám nejlepšího kamaráda, a ten mi teď prozradil, že ho táta hodně bije. Vůbec nevím, proč mi to neřekl dřív, když už jsme nejlepší kamarádi asi tři roky. Můžu mu nějak pomoct? Kája
Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka
Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let
Ahoj Mourrisone, mám takový problém. Všichni se mi ve třídě smějí, že neznám žádné sexuální výrazy. A taky, že nevím, jak vypadá pe*is. Poradíš? Jan, 12 let.
Ahoj Mourrisone, jsem v devítce a brzy budeme podávat přihlášky na střední. A to je problém. Nechci jít na žádnou střední školu, ale chci se vyučit kuchařem, jenže rodiče mi to nechtějí dovolit. Jak je mám přesvědčit? Děkuju, Honza
