Stala hrozně trapná věc a všechny jsem zklamala...

Dobrý den, včera se mi stala hrozně trapná věc a mám pocit, že jsem se nejen ztrapnila, ale zklamala nejen ostatní, ale hlavně sebe samu. Včera jsem měla koncert (hraju na klavír už šestým rokem a každý rok mám koncert, kde hraji před lidmi) a já to zkazila, ale naprosto. Byla jsem tak nervózní, že jsem hned ze začátku vynechala jeden tón a pak už se mi rozklepaly ruce a začala jsem vidět rozmazaně. No, asi si dokážete představit tu katastrofu (ale moji učitelka mě alespoň pochválila, že jsem to dohrála do konce a zahrála jsem i druhou skladbu, ale spíše to byla jen taková slabá útěcha). Každopádně jsem dohrála a sedla si na své místo. No, co Vám budu povídat, brečela jsem a navíc jsem musela tam být až do konce koncertu. Nechci se vymlouvat, ale už ráno mi bylo špatně a dneska jsem ani nešla do školy, protože mám teplotu a jsem nemocná a mám pocit, že kdybych byla zdravá, tak by se mi to povedlo (ale jak se říká, pozdě honit bycha). A pak tu jsou ještě věci, se kterými jsem se nikomu nesvěřila (protože ani nemám komu, byli tam moji rodiče a ty jsem hrozně zklamala a nemám žádné kamarády, se kterými bych si mohla povídat, natožpak se jim svěřit). Hrála tam i moje spolužačka, která pochází (na rozdíl ode mě) z hudební rodiny a je hrozně nadaná. Jí se to samo sebou povedlo a já jí to docela dost závidím, navíc si myslím, že to dneska rozkecá svým kamarádkám a já pak přijdu, a ony se mi budou smát, nebo budou mít hloupé narážky. A pak ještě jedna věc. Je mi 13 a mám docela těžké období. Nemám kamarády, jsem hodně malá (kvůli nějaké genetické vadě mám opožděný růst a tak trochu vývoj - 'moje dny' jsou pořád v nedohlednu a ještě pár let to tak nejspíš zůstane), mám křivé zuby, jsem šprt (no a to je moje prokletí i dar zároveň) a jedinou mojí zálibou je čtení. Spolužáci si mě moc nevšímají, jenom když potřebují pomoc s úkoly a učením, tak na to jsem jim dobrá. Mohl byste mi prosím poradit, jak se vyrovnat s tím fiaskem, které se stalo před plným sálem lidí, jak si najít kamarády a jak se celkově vyrovnává sama se sebou? Pokud ano, budu vám hrozně vděčná. Hana B.

Odpověď

Ahoj Hano B.,

děkuji ti moc za upřímný dopis, ve kterém umíš krásně a otevřeně popsat, jak se cítíš a co tě trápí. Málokdo by to uměl takto zformulovat a pojmenovat. Myslím si, že jsi na sebe příliš přísná a náročná.

Je úžasné, že se svým hraním na klavír koncertuješ (někdo hraje třeba deset let, ale nikdy by žádný koncert nezvládl), a to, že jsi před ním byla nervózní, je naprosto normální a v pořádku. Na tvé chybě se opravdu mohl podepsat tvůj zdravotní stav, anebo nervozita, ale to je teď přeci jedno. Ty jsi celou situaci ustála, a navíc jsi koncert dohrála do konce, takže si místo výčitek raději zatleskej. To by možná nezvládl kdejaký profesionál.

Být šprt? To nevadí!

Píšeš, že jsi šprt a že ráda čteš. Opět věci, na které bys měla být právem hrdá. Pravděpodobně budeš hodně studovat a někam to v životě dotáhneš. Neboj se, nespěchej, nebude ti třináct let pořád a jen co se dostaneš do světa dospělých a vyzrálých lidí, bude pro ně daleko důležitější, co umíš a jaká jsi, než jak vypadáš (navíc křivé zuby se dají v jakémkoli věku srovnat rovnátky).

Napiš si na papír vše, co je na tobě krásného – umíš poradit spolužákům, díky knihám máš velký přehled, ve škole máš dobré výsledky, hraješ na klavír a tak dále. Každé ráno se na papír podívej, svoje kvality si uvědom a buď na ně náležitě pyšná. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Stydím se jet se staršími kamarádkami na party na chatu. Mám nebo ne?

Stydím se jet se staršími kamarádkami na party na chatu. Mám nebo ne?

Jak mluvit s holkami?

Jak mluvit s holkami?

Sdílej
 
 

Jsem v devítce a chci na gympl, mám už se učit na přijímačky?

Ahoj Mourrisone, jsem v devítce a chci na gympl nebo na ekonomku. Myslíš, že už bych se měl začít učit na Přijímačky? Alois

Pomoc, je mi 14 let, ale vůbec nejsem jako ostatní holky!

Ahoj Mourrisone, potřebovala bych s něčím pomoct. Je mi 14 let, ale vůbec nejsem jako ostatní holky, no, celkově vidím svět asi jinýma očima než holky v mém věku. Například plno holek se maluje, ale já o to nestojím. Přijde mi, že člověk je nejhezčí takový, jaký je od narození, bez ohledu na to, jestli má nějaké nedokonalosti, nebo tak. Říkám si, proč se asi malují, že by se chtěly líbit lidem, klukům? Však všichni, kteří je mají skutečně rádi je budou mít rádi tak jak tak. Nebo je to tím, že už tak je společnost nastavená a berou to jako samozřejmost? Možná mají nižší sebevědomí, že chtějí skrýt všechny nedokonalosti? Ale to jsem teď odbočila. Dále to je třeba nošení podpatků, přijde jim to hezké a slušné, ale z mého pohledu to škodí zdraví a dá se najít hromada krásných bot i bez podpatků, (a je to i mnohem pohodlnější ;-)). Ale asi nejvíc vnímám nošení podprsenky. Nosím je jen tehdy, když máme tělocvik – kvůli převlékání, a navíc jen sportovní. Jinak běžně chodím bez a nosím trička která nejsou průsvitná, nebo jakkoli jinak nevhodná, ani to není poznat, že podprsenku nemám. Moje otázka zní, jak to vysvětlit mamce, protože i když ví, jaká jsem, přijde mi, že pořád vnitřně tak jako počítá s tím, že budu jako ostatní. Zimní boty mi ukazuje s podpatkem atd. Předem moc děkuji za odpověď a jakékoli rady, Verča, 14 let.

Chtěl bych dál než do Španělska a objevit jinou část světa

Ahoj Mourissone, možná tento dopis bude znít hodně rozmazleně, ale naše rodina si vůbec nevydělává špatně (podle mámy), ale přesto jsme nebyli dál než ve Španělsku. Rodiče nechtějí nikam do exotiky, a proto pořád jezdíme do Španělska. Chtěl bych objevit i jinou část světa než Česko a Španělsko. Poraď mi, jak bych tuto debatu mohl otevřít. Díky Marek, 14 let

Už mám promyšlené, jak se zabít...

Ahoj Mourrisone, píšu do tvojí poradny asi po čtvrté, mám docela hodně problémů, ale vím, že ty poradíš. Je mi 13 a trápí mě tohle: 1. mám starší sestru a připadá mi, že ji rodiče mají raději. Vždycky, když jsme byli mladší a ona něco chtěla, tak to dostala bez problémů, a když jsem chtěla to samé, tak řekli: to chceš jenom proto, že to má ona. Teď když jsme starší, tak zase vždy když přijdu domů, musím dělat svoje i její domácí práce. Např. mě táta pošle do jejího pokoje, abych jí tam uklidila atd. To předchází problému 2. Nemám žádný čas pro sebe ani na učení, kvůli čemuž mám špatné známky, a když už tak se nedokážu soustředit. Myslím si, že mám ADHD (problém číslo 3) a i moje doktorka mi řekla, ať navštívím psychologa, ale moje máma mi nevím, proč řekla, že mě tam brát nebude a ať to neříkám tátovi. Jak asi začínáš tušit, tak tohle bude dlouhá zpráva. Dále 4. Moje rodina věří v islám, ale já si nejsem jistá, jestli věřím. Pokaždé jen předstírám, že se modlím a vyhýbám se tomu, jak jen můžu. Dále, 5. Nejspíš si nepamatuješ, ale psala jsem ti o tom, že se cítím jako náhradní kamarádka pro "Kláru", no a potom se se mnou zase bavila, jenže teď už se chová strašně.... Nevím, jak to říct. Prostě mi chybí ta její stará "verze" a připadám si jako někdo mladší, jako malý děcko, když se chová tak pubertálně. Už zase se baví jen se svojí starou kamarádkou a já to nedávám. To všechno, co jsem ti napsala, vytváří jeden velký problém. Že se sebepoškozuju a chci se zabít. Mám to dokonce i promyšlené. No myslím, že už je to dost dlouhá zpráva takže.... asi ahoj. Tvoje anonymní fanynka (už zase)

Je mi 12 a zamilovala jsem se do svého učitele...

Je to hodně divný ale... je mi teprve 12 let a dostali jsme super učitele, a asi se mi líbí, je to asi hřích, když je ženatý a má děti... neříkám, že s ním chci žít atd., ale je prostě strašně milej a má pochopení, když s ním jsem, tak se cítím dobře, vím, že je to divný, ale z nějakýho důvodu se mi to stalo a strašně mě to štve...

Jak si zapamatovat, kolik dní mají měsíce?

Ahoj Mourrisone, jak si mám zapamatovat, kterej měsíc má třicet a kterej třicet jedna dnů. Pořád se mi to plete. Dík, Áda

Hádám se s mámou a ona se kvůli mně zhroutila, co mám dělat?

Hádám se s mámou a vytvořila jsem mezi náma bariéru, chovám se k ní jako namyšlená a odmlouvám jí a ona se dnes kvůli tomu zhroutila, ale omluvila jsem se jí, ale je furt na mě naštvaná. Co mám dělat?

Jak přesvědčit rodiče, ať mi dovolí další kroužek?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych od tebe poradit, jak přemluvit rodiče, aby mi dovolili další kroužek. Hraju basket a florbal, a ještě bych chtěl ve škole chodit na dramaťák. Ale rodiče řekli, že ne, že bych neměl čas na učení. Jak je mám přemluvit? Poradíš mi, prosím. Dík, Michal.

Může holka říct klukovi, že se jí líbí? Nebo to říkají první kluci?

Ahoj Mourrisone, strašně se mi líbí jeden kluk na hudebce. Myslíš, že bych mu to mohla říct, anebo to vždycky říkají první kluci? Děkuju za odpověď.

Jsem zoufalá: Pořád se mi dělají opary a bolí to!

Ahoj Mourrisone, už jsem z toho fakt zoufalá. Skoro každý měsíc se mi udělá opar na puse (někdy i dva). Bolí to, a ještě ke všemu si nemůžu malovat rty, protože se mi pak vždycky roznese.