Stala hrozně trapná věc a všechny jsem zklamala...

Dobrý den, včera se mi stala hrozně trapná věc a mám pocit, že jsem se nejen ztrapnila, ale zklamala nejen ostatní, ale hlavně sebe samu. Včera jsem měla koncert (hraju na klavír už šestým rokem a každý rok mám koncert, kde hraji před lidmi) a já to zkazila, ale naprosto. Byla jsem tak nervózní, že jsem hned ze začátku vynechala jeden tón a pak už se mi rozklepaly ruce a začala jsem vidět rozmazaně. No, asi si dokážete představit tu katastrofu (ale moji učitelka mě alespoň pochválila, že jsem to dohrála do konce a zahrála jsem i druhou skladbu, ale spíše to byla jen taková slabá útěcha). Každopádně jsem dohrála a sedla si na své místo. No, co Vám budu povídat, brečela jsem a navíc jsem musela tam být až do konce koncertu. Nechci se vymlouvat, ale už ráno mi bylo špatně a dneska jsem ani nešla do školy, protože mám teplotu a jsem nemocná a mám pocit, že kdybych byla zdravá, tak by se mi to povedlo (ale jak se říká, pozdě honit bycha). A pak tu jsou ještě věci, se kterými jsem se nikomu nesvěřila (protože ani nemám komu, byli tam moji rodiče a ty jsem hrozně zklamala a nemám žádné kamarády, se kterými bych si mohla povídat, natožpak se jim svěřit). Hrála tam i moje spolužačka, která pochází (na rozdíl ode mě) z hudební rodiny a je hrozně nadaná. Jí se to samo sebou povedlo a já jí to docela dost závidím, navíc si myslím, že to dneska rozkecá svým kamarádkám a já pak přijdu, a ony se mi budou smát, nebo budou mít hloupé narážky. A pak ještě jedna věc. Je mi 13 a mám docela těžké období. Nemám kamarády, jsem hodně malá (kvůli nějaké genetické vadě mám opožděný růst a tak trochu vývoj - 'moje dny' jsou pořád v nedohlednu a ještě pár let to tak nejspíš zůstane), mám křivé zuby, jsem šprt (no a to je moje prokletí i dar zároveň) a jedinou mojí zálibou je čtení. Spolužáci si mě moc nevšímají, jenom když potřebují pomoc s úkoly a učením, tak na to jsem jim dobrá. Mohl byste mi prosím poradit, jak se vyrovnat s tím fiaskem, které se stalo před plným sálem lidí, jak si najít kamarády a jak se celkově vyrovnává sama se sebou? Pokud ano, budu vám hrozně vděčná. Hana B.

Odpověď

Ahoj Hano B.,

děkuji ti moc za upřímný dopis, ve kterém umíš krásně a otevřeně popsat, jak se cítíš a co tě trápí. Málokdo by to uměl takto zformulovat a pojmenovat. Myslím si, že jsi na sebe příliš přísná a náročná.

Je úžasné, že se svým hraním na klavír koncertuješ (někdo hraje třeba deset let, ale nikdy by žádný koncert nezvládl), a to, že jsi před ním byla nervózní, je naprosto normální a v pořádku. Na tvé chybě se opravdu mohl podepsat tvůj zdravotní stav, anebo nervozita, ale to je teď přeci jedno. Ty jsi celou situaci ustála, a navíc jsi koncert dohrála do konce, takže si místo výčitek raději zatleskej. To by možná nezvládl kdejaký profesionál.

Být šprt? To nevadí!

Píšeš, že jsi šprt a že ráda čteš. Opět věci, na které bys měla být právem hrdá. Pravděpodobně budeš hodně studovat a někam to v životě dotáhneš. Neboj se, nespěchej, nebude ti třináct let pořád a jen co se dostaneš do světa dospělých a vyzrálých lidí, bude pro ně daleko důležitější, co umíš a jaká jsi, než jak vypadáš (navíc křivé zuby se dají v jakémkoli věku srovnat rovnátky).

Napiš si na papír vše, co je na tobě krásného – umíš poradit spolužákům, díky knihám máš velký přehled, ve škole máš dobré výsledky, hraješ na klavír a tak dále. Každé ráno se na papír podívej, svoje kvality si uvědom a buď na ně náležitě pyšná. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Stydím se jet se staršími kamarádkami na party na chatu. Mám nebo ne?

Stydím se jet se staršími kamarádkami na party na chatu. Mám nebo ne?

Jak mluvit s holkami?

Jak mluvit s holkami?

Sdílej
 
 

Nerozumím tomu, co se učíme, bojím se, že mě dají na jinou školu

Ahoj Mourrisone, ve škole se učíme o formálních jazycích a gramatikách a já tomu vůbec nerozumím. Vím, že je lze třídit podle Chomského hierarchie, ale nevím jak. Nevíš třeba, jestli je jazyk L = {aⁿbⁿ|n> 0) regulární a jak to dokázat? Rodiče jsou z mých známek už dost naštvaní a já se bojím, že mě dají na jinou školu. Na gymplu už ale mám kamarády a určitě jinam nechci :/ díky, Filip

Táta je furt naštvaný, křičí na mámu a ta brečí: Co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych od tebe poradit, co mám dělat, aby táta nebyl furt tak naštvanej a nekřičel na mámu. Ta potom brečí a je to doma blbý. Agáta

Pořád jsem nemocný a nemůžu chodit na tréninky

Ahoj Mourrisone, už druhým rokem chodím na florbal a děsně mě to baví. Máme tréninky dvakrát týdně, jenže já jsem pořád nemocnej, mám buď teplotu nebo mě bolí břicho, a tak nemůžu chodit pokaždý na tréninky. Strašně mě to štve a nevím, co mám dělat. Vítek

Nic mě netěší, bojím se, co bude, nechce se mi žít...

Mourrisone, jsem prázdná, na nic se netěším, nic mi nedělá radost, bojím se, co bude, nechce se mi žít.

V kolika letech můžu skákat padákem? Chci se stát parašutistou!

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se stát parašutistou. Nevíš, v kolika letech můžu začít skákat? Je mi 13, dík Matouš.

Jsem v nové škole a pořád nemám kamarády

Ahoj Mourrisone, od září jsem v nový škole a pořád nemám žádný kamarády. Ve třídě už se tvoří takový party, ale já do žádný z nich nezapadám. Co mám dělat, aby si mě taky někdo všimnul? Díky, Šimon.

Měla jsem svátek a nikdo mi nepopřál... nezáleží jim na mně

Ahoj Mourrisone, minulý týden jsem měla svátek a vůbec nikdo mi nepopřál. Schválně jsem to neřekla ani rodičům, a ani oni si nevzpomněli. Mám pocit, že nikomu na mně nezáleží. Sára

Pozná doktorka, že se řežu?

Ahoj Mourrisone, příští týden jdu na třináctiletou prohlídku k doktorce a chci se tě zeptat na dvě věci. Musí tam jít se mnou máma? A budu si tam muset svlékat kalhoty? Nikomu jsem to neřekla, ale řežu se na nohách a nechci, aby to nikdo věděl

Jak sbalit holku? Nevím si s tím rady...

Jak sbalit holku, nevím si s tím rady. Předem díky. Ruben

Líbí se mi a já jemu asi taky. Jak udělat první krok?

Ahoj Mourrisone, líbí se mi jeden kluk, a já jemu možná taky. Vidíme se ale jen občas, cca 17 krát do roka. Chtěla bych udělat první krok, i když budu možná nervózní, ale říkám si, že je lepší to zkusit zbytečně, než kdybychom byli oba zamilovaní a nic nedělali. Mám teď nově instagram a on mi na všechny příspěvky dává "líbí se", může to něco znamenat, nebo moc fantazíruji? Ale teď k mé hlavní otázce: Jak ten první krok udělat? Vždycky když se bavíme tak je nám fajn, ale vůbec si nepíšeme, takže by bylo divné mu jen tak z ničeho nic napsat. Napadla mě jedna "možnost" a to, že se pozítří uvidíme, tak mu to můžu naznačit, dát se s ním do řeči a pak mu ohledně tohoto napsat, v té konverzaci si ideálně víc pokecat a pak už bych mu psala častěji, třeba reagováním na příspěvky a tak. Co si o tom myslíš? Máš nějaký lepší nápad? Pokud jo, prosím napíšeš mi ho? Děkuji. Anonymka 14 let.