Nejsem spokojená se svojí postavou

Ahoj, mám jednu prosbu týkající se mého těla. Je mi 13 a půl, vážím cca 55 kg a měřím 163 cm. Když jsem si to počítala na nějaké té BMI kalkulačce, tak mi to ukazuje normální stav. Jenže když se pak podívám do zrcadla na svoje stehna, který vypadají fakt jako dvě klády, moje břicho je fakt velký a špekatý a na mých rukách mi visí kůže, když je vyzdvihnu do vzduchu. Asi 3 měsíce zpátky jsem začala cvičit, nějaké ty HIIT workout, ABS, no, a právě mi přijde, že spíš se ty moje nohy a ruce zvětšují (břicho není až takový problém, za což jsem ráda) a mám o pár kilo navíc. A tak se chci zeptat, jestli chci být štíhlá, tak mám spíše běhat, chodit na dlouhé procházky, nebo jezdit na kole (někde na internetu psali, že se na štíhlou postavu mají dělat intervalové sporty a cvičení) anebo pokračovat v tom, co zatím cvičím a posiluje mi ty nohy a ruce? Opravdu nevím, co mám dělat, jsem z toho nešťastná, někdy se mi nějací kluci posmívají, že mám velkej zadek a tak. Jinak moc děkuju předem za odpověď.

Odpověď

Milá anonymko,

děkuji ti za otevřený dopis. Máš pravdu, že podle tabulek je tvoje váha vůči výšce absolutně v pořádku. Otázkou je, jakou konstituci, stavbu těla jsi zdědila po rodičích. Schválně se podívej na svoji maminku a také obě babičky.

Pokud alespoň jedna z nich má podsaditou postavu – s větším tvarovaným pozadím a silnějšími stehny, pravděpodobně jsi ji zdědila i ty. Tím se ale samozřejmě nemusíš trápit, protože jsi ve věku, kdy svoji postavu můžeš ovlivnit. A hlavně – chceš, což je základ úspěchu.

Bude nejlepší, když zajdeš do nejbližší posilovny a tam si sjednáš schůzku s kondičním trenérem. Pokud bude zkušený, sám pozná, které cviky potřebuješ. Já ti tu nemohu radit, protože tě neznám a neznám reakce tvých svalů na cvičení. Někdo po jízdě na kole hubne, jinému zas narostou lýtka. Je to opravdu hodně individuální. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Chtěla bych zhubnout, jak na to?

Mám problém s váhou, jak mám přibrat?

Sdílej

1. června 2024

Proč máme mít pořád z něčeho strach a svět je teď tak složitý?

Ahoj Mourrisone, možná si budeš myslet, že to moc hrotím, ale já si myslím, že je teď taková děsně divná doba. Pořád se něco děje a pořád máme mít z něčeho strach - z války na Ukrajině, z americkýho prezidenta, z umělé inteligence, že nebudou důchody a já nevím co ještě. Co si o tom myslíš, co máme dělat my, co chodíme zatím na základku? Alois (13 let)

Kvůli útokům na českých školách se tam teď bojím chodit

Ahoj Mourrisone, můžu se ti k něčemu přiznat? Nechce se mi to říkat klukům ve škole, ani rodičům, ale bojím se teď chodit do školy. Skoro každý týden slyším ve zprávách, že se tam něco stalo, buď u nás v republice nebo ve světě. Chtěl bych se radši učit doma. Poraď mi prosím, jak se mám přestat bát.

Mám černé svědomí. Jsem zlý člověk?

Ahoj Mourissone, mám furt černé svědomí o věcech, které byly už tak před pěti lety. Například jsem byl na prvním stupni šprt a myslel jsem si, že to je dobře, protože tenkrát jsem prostě nevěděl, že to je špatně. Pak mi jednou v osmi letech na mé narozeninové oslavě vlepil kámoš pořádnou facku, až jsem z toho spadl. A potom jsem nechtěl na jeho oslavě hrát NerfBitvu a místo toho jsme hráli hru na království. Místo toho, aby byl král oslavenec, tak jsem byl král. Oni s tím souhlasili, ale dnes mě obviňují, že jsem jim přeorganizovával oslavu. Taky jsem občas chtěl prostě hrát jinou hru i ve škole, a i když mi to nikdo nevyčítá (a i s tím všichni souhlasili), tak si myslím, že jsem strašnej přeorganizovávač. Zkrátka moje otázka působí v tom, že i když mi rodiče a okolí říkají, že mě mají rádi, že jsem hodnej a šikovnej, tak stejně si myslím, že já jsem strašně zlej.

Jak být zase šťastný?

Ahoj Mourrisone, před nějakou dobou jsem byl tak nějak šťastný, a to docela dlouho, asi měsíc. Byl jsem rád, veselý a plný optimismu a radosti. Nevím z čeho – vůbec nic se nezměnilo ani neudálo, nic jsem nezískal a nic špatného se nevytratilo. Já jsem byl ale z ničeho nic i tak šťastný. Necítil jsem se prostě normálně jen s dobrou náladou, ale vyloženě šťastně. Přisuzuju to tomu, že nejspíš v jednom předmětu jsem odprezentoval projekt a asi ze mě odpadl stres. Nemyslím si, že je to ono, protože jsem vůbec ve stresu nebyl. :D A před tím, než jsme dostali zadání, jsem šťastný nebyl, takže těžko říct, co mělo ten vliv. Ten pocit se ze mě vytratil, i když se opět nic nenormálního nestalo. Dost mě to mrzí, protože to bylo fajn. Teď jsem opět na spíš negativní vlně a přijde mi to jako škoda. Když vím, že ten pocit někde byl, a nebylo to chvilkové nadšení, když to mělo tak dlouhodobé trvání, chci ten pocit zpátky, ale nějak se tam nemohu dostat. Rozumím, že je téměř nemožné mi takhle poradit z jedné zprávy, když mě ani neznáš. Možná spíš, než pro radu jsem sem přišel to někomu napsat, někomu se svěřit. I když to možná zní zvláštně ve světě plném problémů (a já sám bych se tomuhle příspěvku dřív smál), trápí mě to. Zdraví anonym a pravidelný čtenář v jedné osobě. :)

Mourrisonova poradna