To mě fakt trápí: Jsme divná rodina, která se pořád hádá

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se s tebou poradit o něčem, co mě fakt trápí. Jsme docela velká rodina, která se schází skoro vždycky, když má někdo narozeniny. Jenže skoro vždycky se tam dospělí pohádají, máma nebo teta nebo babička pak brečí. A to je fakt vždycky. Už mě to ani nebaví tam jezdit, ale mám je vlastně všechny svým způsobem ráda. Poradil bys mi, co bych jim všem měla říct? Díky za radu, Gábina

Odpověď

Ahoj Gábino,

vím, že tě to neuklidní, ale slyšel jsem, že právě rodinné oslavy anebo Velikonoce a Vánoce bývají v mnoha rodinách dost třaskavé období. Zvláště pokud se na nich podává alkohol, na který někteří z nich nejsou zvyklí. To pak ztrácejí zábrany a vytahují se staré křivdy, které s danou oslavou nemají nic společného.

Předpokládám, že už jsi ve věku, kdy umíš zformulovat myšlenku a v klidu ji přednést (konec konců jsi hezky v dopise popsala, co tě trápí a co se ti na oslavách nelíbí). Až budeš zase na některé oslavě a ucítíš, že se schyluje k „bouři“, zacinkej na skleničku a vezmi si slovo.

Řekni jim všem, že je máš moc ráda, ale necítíš se dobře, když se hádají a pak pláčou. Jestli mají mezi sebou nějaké nevyřešené problémy nebo křivdy, ať si o nich sami v soukromí promluví, ale ať se nekazí oslava oslavenci, kvůli kterému jste se přeci sešli. Myslím si, že všem vyrazíš dech a vezmou si tvoje slova k srdci. A možná se i zastydí. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Táta je furt naštvaný, křičí na mámu a ta brečí: Co mám dělat?

Táta je furt naštvaný, křičí na mámu a ta brečí: Co mám dělat?

Rodiče se rozvedli a máma si nepřeje, abych chodila k tátovi...

Rodiče se rozvedli a máma si nepřeje, abych chodila k tátovi...

Sdílej
 
 

Viděl jsem svého kamaráda, jak krade poeníze, co mám dělat?

Ahoj Mourri, mám takovej problém. Viděl jsem svého hodně dobrýho kamaráda, jak jednomu klukovi ukradl stovku. Vůbec teď nevím, co mám dělat. Poradíš mi?

Mám se o prázdninách učit na přijímací zkoušky na gympl?

Ahoj Mourrisone, v září jdu do devítky a pak se chci hlásit na gympl. Myslíš, že už se mám začít učit o prázdninách? Dík, Verča.

Jsem úplně v háji! Hrozí mi na vysvědčení pětka z matematiky!

Ahoj Mourrisone, jsem úplně v háji, protože mně vychází z matiky 4,5. Budeme psát ještě jednu písemku, ale já tý matice vůbec nerozumím. Co mám dělat? David (13 let)

Spolužačky dělají naschvály nemocné kamarádce, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, ve třídě máme jednu spolužačku, jejíž jméno zde nebudu zmiňovat. Tato spolužačka má zdravotní problémy, takže každou chvíli musí k lékaři. Někdy není i několik dní ve škole, protože ji lékaři nepustí. Dokonce ji i hrozilo, že bude muset být na vozíčku:-(. Je mi ji strašně líto. Ona přitom říká, že by chtěla do školy a já jí to věřím. Ve třídě máme ještě další holky, s kterýma se bavím a přijdou mi celkem fajn, ale o této spolužačce někdy říkají, že je prý doma naschvál, že se vymlouvá a prostě ji pomlouvají. Mě se to vůbec nelíbí a NIKDY se tohoto nezúčastňuji. Někdy ji i dělají naschvály, třeba ji opakovaně šlapou na botu, i když jim řekne, že se jí to nelíbí, potom na ně už zvýší hlas a ony si zase začnou stěžovat, že na ně zvýšila hlas. Když se pohádali naposled, tak jsem si k ní sedla, protože holka, která s ní normálně sedí, si sedla naschvál jinam (právě kvůli hádce) a nechtěla jsem ji nechat sedět samotnou. Bylo na ni vidět, že má radost, že jsem si k ní sedla a mám na ty holky stejný názor jako ona. Prosím poraď, cítím, že by toto holky dělat neměly, mám se s nimi dál bavit?

Líbí se mi o 4 roky starší holka, má to cenu?

Ahoj Mourrisone, líbí se mi holka, která je o čtyři roky starší tudíž, jí je 19 let a mě 15 let. Chodíme spolu na sport a bavíme se spolu, ale nevím, jestli to v takovémhle věkovém rozmezí má cenu. Neporadil by si mi prosím?

Nejsem spokojená se svojí postavou

Ahoj, mám jednu prosbu týkající se mého těla. Je mi 13 a půl, vážím cca 55 kg a měřím 163 cm. Když jsem si to počítala na nějaké té BMI kalkulačce, tak mi to ukazuje normální stav. Jenže když se pak podívám do zrcadla na svoje stehna, který vypadají fakt jako dvě klády, moje břicho je fakt velký a špekatý a na mých rukách mi visí kůže, když je vyzdvihnu do vzduchu. Asi 3 měsíce zpátky jsem začala cvičit, nějaké ty HIIT workout, ABS, no, a právě mi přijde, že spíš se ty moje nohy a ruce zvětšují (břicho není až takový problém, za což jsem ráda) a mám o pár kilo navíc. A tak se chci zeptat, jestli chci být štíhlá, tak mám spíše běhat, chodit na dlouhé procházky, nebo jezdit na kole (někde na internetu psali, že se na štíhlou postavu mají dělat intervalové sporty a cvičení) anebo pokračovat v tom, co zatím cvičím a posiluje mi ty nohy a ruce? Opravdu nevím, co mám dělat, jsem z toho nešťastná, někdy se mi nějací kluci posmívají, že mám velkej zadek a tak. Jinak moc děkuju předem za odpověď.

Líbí se mi kluk, kterému je dvanáct, mě je osm, myslíš, že se mu také líbím?

Líbí se mi kluk, kterému je dvanáct, mě je osm, myslíš, že se mu také líbím? Děkuju za odpověď. Baru

Mám trapný problém: Venku mám pořád pocit, že se mi chce na WC

Dobrý den, dlouho jsem se rozmýšlela, jestli to napsat nebo ne, protože se s tímto cítím hrozně trapně, ale nakonec jsem si řekla, že to asi bude nejlepší. Mám takový problém, že každou přestávku chodím na WC, protože to mám nějak v hlavě nastavené, že potřebuji. Hodně mě to štve a omezuje, např. když někam jedeme a jsme tam déle, tak mám nutkání jít na WC, i když ve skutečnosti třeba nepotřebuji. V jednu chvíli to bylo až takové, že jsem hodně potřebovala, doběhla jsem na záchod a zjistila, že se vyprázdnit ani nemůžu. Neřekla jsem to vůbec nikomu, takže jim to nejspíš přijde hodně divné. Je to spojené s psychikou tím způsobem, že doma chodím normálně jednou za cca 3 hodiny, ale když jsem někde, kde vím, že si jen tak někde nezajdu, tak mám pocit, že potřebuji mnohem víc. Prosím, co mám dělat? Chci se toho pocitu už konečně zbavit! A nejlépe sama se sebou, nechce se mi to někomu říkat. Promiň, ale jméno nechci psát.

Uzavírám do sebe, co se to se mnou děje?

Ahoj Mourrisone, trochu si nevím rady s tím, co se se mnou děje. Dříve jsem byl pořád venku s kamarády a teď jsem nejraději doma sám. Rodiče mě pořád nutí chodit s nimi ven, ale já nechci a vždycky se kvůli tomu pohádáme. Co mám dělat. Poraď mi, prosím. Vojta (13 let)

Mám v hlavě chaos! Jak si mám srovnat myšlenky?

Zdravím, dnes jsme ve škole psali tzv. testy profesní orientace, který se zakládal ze dvou částí. V té první se testovala inteligence a v druhé části zájmy a to co by nás mohlo bavit. A chtěla jsem se svěřit, že cítím nejistotu (spíše takový stres) ohledně budoucích výsledků. V té první se mohlo i ukázat, zdali jsme spíše technický či humanitní typ. No, myslím, že jsem to napsala celkem dobře - kromě matematiky, kde jsem měla cca ⅓ všech úloh (slovních) a mám ohledně toho celkem obavy, co to udělá s výsledkem. Byla tam ještě jedna matematická část, kde jsme měli navazovat čísly např. 12 14 11 13 15 12 (tj. 14 16 13) a tam jsem celkem uspěla, mám cca ¾ (bylo to totiž na čas) no uvidím no. V ČJ jsem to měla pod kontrolou a mám většinu v klidu zvládnutou, taktéž i přepisování znaků v časovém limitu. A v druhé části jsme měli zaškrtnout, jak moc by nás co bavilo od 1do 5 a poté podtrhovat, co by nás bavilo za povolání. Podtrhla jsem učitelka SŠ a policie, skutečně to tak cítím a o té práci sním (myslím tu policii), jenže rodiče o tom neví a myslí si, že ještě nevím co dělat, anebo že by mě mohlo bavit učit fyziku. Chtějí mě poslat na gympl, ale mám určité obavy jim říct, že gympl jako 1. školu nechci. Měli jsme napsat svoje oblíbené předměty a napsala jsem OV a TV. U občanky mám vždycky takový jiný pocit a přeju si, ať ještě nezvoní, tak jsem zabraná do učiva. A TV taky zbožňuji. Možná nám psycholog při vyhodnocení řekne, že by se ke mně práce u Policie hodila, ale nevím. Co když mi řeknou úplně jiný obor? Rodiče by to každopádně slyšeli poprvé. Mám trochu stres, co by na ten výsledek řekli, ale na druhou stranu jsem ráda, že jsem to tam popravdě napsala a že je to konečně napůl venku. Promiň, vím, že je to opravdu chaotický dopis, ale přesně takový chaos je teď i v mých myšlenkách. Děkuji předem za rady. anonymka.